Závěr

Úzké pouto

z knihy O vztahu víry a rozumu , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském

Filozofie získává spoluprací s teologií a patří tím k evangelizaci kultury, kterou označil Pavel VI. za jeden z hlavních cílů evangelizace. Úzké pouto mezi teologickou moudrostí a filozofickým věděním je jedním z nejpůvodnějších pokladů křesťanské tradice při zahloubání se do zjevené pravdy.

Morálně-teologické pasáže encykliky

Svědomí současného člověka je dezorientováno výzvami ze sociální, ekonomické, politické a vědecké oblasti. Proto potřebuje MT znát správný filozofický pohled na přirozenost člověka a na společnost právě tak jako všeobecné principy mravního rozhodování, vždyť pojmy zákon, svědomí, svoboda, zodpovědnost, vina, nalézá MT už definované ve filozofické etice. Znovuzískání filozofie je tedy pro MT nevyhnutelně nutné.

Mravní život člověka trpí krizí pravdy, což vede k individualistické etice. Z toho plyne, že v MT připadá pravdě velká role. Musí se tedy opírat o takovou filozofickou etiku, která hájí pravdu dobra, která tedy není ani subjektivistická, ani utilitaristická. Předpokladem takové etiky je filozofická antropologie a metafyzika dobra, schopná dospět k poznání objektivního dobra.

Bible jasně zamítá každou formu relativizmu, materializmu a panteizmu a trvá na tom, že lidský život i svět mají smysl. MT musí - úměrně k úloze teologického oboru - hledat kořeny dnešních problémů v pramenech zjevení. V NZ je sice mnohem méně pravidel než v SZ, život v Duchu svatém totiž vede k svobodě a zodpovědnosti, které jdou nad zákon, přesto NZ obsahuje jak principy křesťanského života, tak přesnou nauku a přikázání. Aplikace těchto směrnic do konkrétní situace ovšem klade na svědomí velké nároky.

Problémy, které jsou v kompetenci MT, jako je problém míru, sociální spravedlnosti, rodiny, obrany života a životního prostředí, bude tehdy schopna řešit přiměřeně a účinně, zaměří-li své úsilí na cvičení lidských a božských ctností.

Námětová ohniska

1. Víra je hodnotnou formou poznání, které, pokud jde o rozsah, se uplatňuje mnohem více než bezprostřední poznání. Při vzniku víry často rozhoduje sociální motiv. Svěřit se druhému člověku s důvěrou v něho a v jeho slovo a zůstat mu v tom věrný, je významným lidským činem.

2. Boží zjevení přijímá člověk jako rozumová bytost po svém, má potřebu je intelektuálně vstřebávat. K tomu potřebuje filozofii, přesněji ontologii, metafyziku bytí, nebojící se pronikat za jevovou stránku věcí, ovšem takovou filozofii, která by neustrnula v bezkrevných starých schématech.

3. Filozofie musí být povzbuzena k tomu, aby před transcendentnem a absolutnem necouvala, jakoby by byly pro seriózní rozumovou úvahu pouhou iluzí. Filozofie a teologie - zejména pod zorným úhlem smyslu všeho, lidského života i existence univerza - se mohou a mají navzájem obohacovat.

4. Styk s cizími kulturami, obsahujícími alternativní duchovní proudy, může křesťany obohacovat, dodrží-li určitá kriteria, mezi jiným to, že křesťanství nemůže upustit od zásadních naukových výsledků, kterých dosáhlo inkulturací do řecko-římského světa.

Krátce, shrnutí:

Víra:

1) je cenná forma poznání, bohatší než evidence.
2) závisí také na sociálním motivu, který ji neznehodnocuje.
3) bez rozumu strádá, právě tak naopak.

Filozofie:

1) je pro zjevení nevyhnutelná.
2) se obohacuje teologií získáním odvahy k transcendentnu.
3) má za úkol vypracovat moderní ontologii.

Kultura:

1) se při obezřetném setkání s jinými kulturami obohacuje.
2) křesťanství se nemůže zříci plodů řecko-latinského génia.
3) je přesvědčena, že absolutní pravda neznamená intoleranci.