Setkání s blízkými po smrti

Budou existovat po smrti osobní lidské vztahy?

z knihy O životě z víry , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Máme oprávněnou naději, že se ve smrti znovu shledáme s našimi milovanými a budeme s nimi prožívat společenství. Uvěznění příslušníci odboje proti Třetí říši psali z vězení krátce před popravou svým ženám a dětem: „Znovu se setkáme.“ Natolik projevovali svou víru, že Bůh nedal jejich katům žádnou moc nad jejich láskou.

Láska je silnější než smrt. Smrt ji nemůže zničit. Ve smrti nevypadáváme z milující Boží náruče ani z lásky svých bližních, smrtí se naše láska k druhému člověku naplňuje. Zároveň si ale musíme přiznat, že si nedokážeme zcela jasně představit, jaké to setkání u Boha bude. Jistě to nebude jako setkání třídy po třiceti letech, kde se jen pořád vypráví, co všechno se stalo. Bude to spíše setkání a sjednocení bez přílišných slov. Ale všechno to, po čem jsme v lásce toužili, dojde naplnění, jak to naznačuje svatý Pavel v prvním listu Korinťanům: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). I po smrti si uchováme osobní vztah k těm, které jsme milovali. Naše láska se totiž dokonává teprve v okamžiku smrti, tam už ji nezatemňujeme svými chybami a slabostmi. Jenže tato osobní láska už nebude žádným výlučným a vymezeným citem, nýbrž otevře se všem lidem.

Nedokážeme si beze zbytku představit, jak bude možné mít určitého člověka ve zvláštní oblibě a přitom nevylučovat druhé. Znám lidi, kteří trpí strachem, že se v nebi setkají s někým, kdo je hluboce zranil nebo s kým byli v neustálém konfliktu. Ale můžeme důvěřovat tomu, že tito lidé budou od základu proměněni, takže dojde k naprosto jinému setkání než na zemi. Láska k těm, kteří jsou nám tady na zemi nejbližší, se láskou k druhým nikterak neumenší, ale naopak znásobí.