Síla a slabost před Bohem

Slabost nám nebrání, abychom byli pro Krista plně disponováni...

z knihy O životě z víry , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Apoštol Pavel by se býval rád zbavil své nemoci. Nevíme, čím strádal, ale byla to slabost, kterou skutečně trpěl. Byl přesvědčen, že jako zdravý by toho mohl pro Boží království vykonat mnohem víc, a přece mu Kristus odpověděl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2 Kor 12,9).

Ježíš dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti. Slabost nám nebrání, abychom byli pro Krista plně disponováni. Právě naopak, dokonce nám může pomoci, abychom nestavěli do středu sami sebe, nýbrž abychom byli skutečně otevření Ježíšovu Duchu. Toto Kristovo slovo z nás snímá tlak výkonu, takže se nemusíme snažit odstranit za každou cenu všechny slabosti, každý strach a všechna svoje citlivá místa. Smíme stejně jako svatý Pavel prosit Boha, aby nás osvobodil od strachu a přecitlivělosti. Ale budeme-li z tohoto důvodu i nadále trpět, neznamená to, že nás Bůh nevyslyšel. Spíše nám důvěřuje, že se dokážeme se strachem a přecitlivělostí vypořádat a že právě tím budeme otevřeni pro jeho Ducha. Osvobodí nás to od vlastního sobeckého já, které se snaží svému okolí imponovat. Dotkneme se podstaty svého bytí, svého pravého jádra, ve kterém přebývá Bůh.

Pavel přijímá zkušenost vlastní nemoci a slabosti jako důležitou cestu k poznání tajemství Ježíšova utrpení. Když Bůh nevyslyšel jeho prosbu o vysvobození z nemoci, uvědomil si, že právě díky nemoci a vlastní slabosti hlouběji vrostl do společenství s ukřižovaným a vzkříšeným Pánem. Sám pak zvěstoval tajemství Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání, a to nejen slovy, nýbrž celým svým bytím včetně své nemoci.