Sekce: Knihovna
Nesmíme se vzdávat naděje
Naděje má moc proměňovatz knihy O životě z víry , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
Naděje je důležitou křesťanskou ctností. Dante, autor Božské komedie, umístil ve svém líčení nad pekelnou bránu nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost a umožňuje nám kráčet jí vstříc s důvěrou.
Ale naděje je důležitá i pro společenství. Jak říká francouzský filozof Gabriel Marcel, naděje je vždycky doufáním v tebe i doufáním ve mne. Doufám-li v někoho, nevzdávám to s ním, přestože vím, že to s ním v daném okamžiku nevypadá zrovna růžově, nebo že jde zrovna po špatné cestě. Naděje má moc proměňovat.
Křesťanská nauka o ctnostech řadí naději k lásce a víře. Naděje nám rozšiřuje duši. Dodává nám odvahy, abychom se nikdy nevzdávali – abychom se nevzdávali naděje pro sebe ani pro druhé, nýbrž abychom s důvěrou procházeli životními turbulencemi, vždyť s námi je Bůh. V loďce našeho života s námi sedí Ježíš – ten, který zemřel a vstal z mrtvých. On je tím vlastním a nejhlubším základem naší naděje. Ukazuje nám, že i sama smrt a ztroskotání na kříži nás nedokáže o naději připravit. Láska je silnější než smrt. To je skutečný základ naší naděje.
Apoštol Pavel hovoří o naději ve svém listu Římanům. Doufáme v to, co nevidíme. „Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí“ (Řím 8,25). Doufám v to, co není zjevné, v uzdravující moc v mé duši, kterou často přehlížím, v lásku, která se právě zdá dohasínat, doufám v dobré jádro v druhém člověku, i když je zrovna nevidím, protože se dotyčný chová agresivně. Naděje vede ke spáse, která je v nás také neviditelná, ale která má být zjevena. Naděje směřuje k tomu, co do nás Bůh vložil, aby to naplno zazářilo, k tomu, aby se v nás neviditelné postupně začalo zjevovat. Je ovšem zapotřebí trpělivosti.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Síla a slabost před Bohem
- Reinkarnace a vzkříšení - je v tom rozdíl?
- Nechápat depresi jako stav, který si člověk sám zavinil, aneb Bůh, víra, deprese
- Setkání s blízkými po smrti
- Jak zacházet se silnými emocemi
- O sexualitě mimo manželství
- Nemoc a myšlenky na smrt
Autor: Anselm Grün
Související texty k tématu:
Naděje
- Naděje není odpovědí na všechna naše proč, dává nám ale dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
- Budoucnost nebude lepší jen proto, že je budoucností Naději nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Dar Božího Ducha…
- Být jako strom zasazený u vody (videospot) „Člověk, který doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom, který zapustil své kořeny u vody. Nestrachuje se, nepřestává nést ovoce.” (srov. Jr 17, 7-8)
- Do budoucna můžeme hledět s nadějí Do budoucnosti nelze hledět s klidem, ale s nadějí…
- I v našich životních turbulencích je Bůh s námi Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii, stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Ano, místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám ale vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost...
- Mít naději i v pochmurné situaci Budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
- Další texty k tématu naděje zde
