Sekce: Knihovna

Samozřejmá věc

A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Kazatel 3,13

z knihy O darech , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Nikdy dřív jsem si neuvědomila, kolik věcí beru jako samozřejmost a vůbec se nad nimi nepozastavuji. Například to, že člověk polyká. No prostě polyká, ne? Až teprve pobyt v porodnici, kdy jsem mohla nahlédnout na novorozenecké oddělení a seznámit se jen s malou částí problémů, které se tady řeší, mě pořádně vyučil. Byla to intenzivní lekce vděčnosti.
Moje dceruška se narodila hrozně malinká, a tak strávila své první týdny v inkubátoru. Tam ji krmili sondičkou přímo do bříška. Když se odvážili ji vyndat, konečně nastal čas opravdového krmení. Mateřské mléko jsem disciplinovaně odstříkávala, takže ho bylo dost, kde by tedy mohl být problém? Jenomže holčička ode mne pít nechtěla. Křičela hlady, ale aby pořádně sála, to ne. Po několika marných zápasech, které vždycky končily lahvičkou, jsem se na ni už vážně zlobila.
„Co mi to provádí za lumpárny?“ stěžovala jsem si manželovi, který za mnou přišel do porodnice na návštěvu. „Jak to, že se nechce napít ode mne, vždyť Anička pila od narození jako duha,“ musela jsem pochválit starší dceru, protože stála vedle a zvědavě naslouchala. Zaslechla nás taky maminka z vedlejší postele. Ta docházela kojit na stejné oddělení se mnou. Nikdy jsem si nevšimla, jaké zápasy vede ona, protože jsem byla plná svých problémů se svou dceruškou. Teď mi ale řekla: „To máte, paní, štěstí, že vám vůbec pije. Náš Honzík se narodil předčasně a vůbec nemá sací reflex. Věděla jste, že k tomu, aby dítě mohlo pít, je potřeba souhry tří reflexů? Sát, udržet v pusince a polknout? Když jeden chybí nebo to nějak neladí dohromady, dítě se prostě neumí napít? My jen doufáme, že se to u něj ještě vyvine. Jinak totiž...“ a smutně se od nás odvrátila.
Musím přiznat, že jsem se hluboce zastyděla nejen za svou hloupost, ale i nevděčnost. Co všechno považuju za naprostou samozřejmost a on je to přitom vzácný Boží dar...

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Hana Pinknerová

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...