Sekce: Knihovna

Nehmotný dar

Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Bruno Ferrero

z knihy O darech , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

„Opravdu už nic nemáme?“ úzkostlivě jsem se tázala svého muže na stav našich finančních rezerv. Mlčky pokrčil rameny a zakroutil hlavou. „Na dárek pro mě neuvolním ani korunu. To není důležité.“ Chápala jsem to. Bylo mi jasné, že z jednoho platu při dvou malých dětech se nedá ušetřit, zvlášť když se něco porouchá. Ale bylo mi do breku.
Můj muž měl mít totiž kulaté narozeniny a já s dětmi jsme už dobré dva měsíce vymýšlely, jaký dárek tátovi koupíme. Chystaly jsme velkou oslavu. Pozvaly jsme dědečka i tetu se synovcem. Musí to být pořádná sláva. Táta je náš nejdůležitější člověk. Na oslavu tatínkových narozenin jsme se chystaly jako na nejdůležitější událost roku. A teď takové zklamání.
No nic. Peníze nás přece nezastaví. Musíme něco vymyslet. I kvůli těm dětem, které se právě v takových situacích učí o tom, co je v životě podstatné. Nedostatek peněz není podstatná věc. Tatínkovy narozeniny jsou velmi podstatné. Tak jak to zvládneme?
Lámala jsem si s tím hlavu opravdu důkladně. Postupně jsem zamítla několik nápadů. Půjčit si? Nesmysl! Neměla bych z čeho vrátit. Někde si mimořádně vydělat? Nevidím možnost. Něco většího vyrobit? Při dvou malých dětech vyloučeno. Navíc: Jak skrýt výrobu většího daru před mužem pracujícím doma? To taky ne. Nehmotný dar? Aha?!
A tak jsme pro našeho tatínka secvičily s dcerkami velkolepý koncert. Takové oslavné pásmo písní a tanců. Použily jsme všechny bubínky, řehtačky, chrastítka, píšťalky i triangl. Holčičky točily sukýnkama, potřásaly pentlemi ve vlasech a s uzardělými tvářemi ze sebe vydávaly to nejlepší. Chtěly přece obdarovat tatínka!
Když dnes prohlížíme fotky z tehdejší oslavy tatínkových narozenin, jsme stále všichni přesvědčeni, že to byla jedna z nejlepších oslav, jakou jsme kdy zažili.