Každé ráno

Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se v něm. Žalm 118,24

z knihy O darech , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Seděla jsem za časného rána na balkoně. Sluníčko se ještě nevyhouplo za hradbou vysokých domů, ale obloha bez mráčku dávala tušit, že bude krásný slunečný den. Ptáci švitořili ve větvích stromů, tráva se leskla kapkami rosy, květiny se asi teprve protahovaly a rozvažovaly, jestli se rozvinou a rozvoní. Bylo mi trochu chladno, a tak jsem se zabalila do županu, pod nohy jsem si přistrčila tlustý plyšový polštář a ruce jsem si hřála o šálek se svou ranní kávou.
Nemohla jsem už v posteli vydržet. Musela jsem vstát ještě dřív, než se všichni probudí a budou se motat po koupelně, překážet si v kuchyni, nahlas uvažovat o tom, co si kdo dá k snídani, a vykřikovat, že už je moc hodin a musí se jít. Potřebuji být ráno aspoň na chvilku sama. Musím si uspořádat myšlenky, které mne vyhnaly z teplé postele. Často se ráno budím ohňostrojem nápadů, co bych mohla dělat, jak bych to mohla provést, a jak to bude prima. Nejtěžší je rozhodování, do čeho se z toho všeho opravdu pustit. Právě k tomu potřebuji svou osamělou chvíli.
Když tak sedím ve svém tmavočerveném sametovém županu a koukám se do probouzející se zahrady, představuji si nový den jako zabalený dárek. Leží přede mnou v krabici, převázaný stužkou, a mě láká hádat, co je uvnitř. Korunka princezny nebo závoj víly? Budu dnes udělovat milosti nebo tančit pro radost a potěšení? Uvnitř by také mohla být těžká moudrá kniha nebo velká bílá kuchařská zástěra. Obojí mě přitahuje, obojí vítám. Možná rozbalím hrst překrásných kamínků, kytku nebo šneka. Třeba vyletí ptáček. Třeba naleznu něco, o čem bych si ani nepomyslila, že se to dá darovat. Nový den je vždycky plný netušených možností a roztodivných překvapení. Každý nový den je osobním Božím darem stvořeným zvlášť pro mne.
Proto potřebuji ráno chvíli soukromí, abych nezapomněla, že tu nějaký dárek mám, a abych mohla jaksepatří poděkovat.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Hana Pinknerová

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...