Hospodin dává moudrost. (Př 2,6) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Karel Vrána

Podivná láska

Transcendentní ironie

z knihy Návrat Jaroslava Durycha , vydal(o): TRINITAS

Durych se světa ujímá; je k němu něžný a samaritánsky milosrdný, otcovský starostlivý. Durych svět prosvětluje, očišťuje, zachraňuje ve jménu Boha živého a ve znamení jeho milosti. Jeho "transcendentní ironie" se jeví jako nutný blasfemický doplněk tvrdé víry.

Jeví se, ale ve své podstatě není ničím jiným než soucitnou láskou. "Ve chvílích - píše Durych -, kdy se duši jeví účel žití jen jako příprava na smrt a oslava smrti a sláva všech věcí jen v jejich významu, jehož dosahují, když sama se jich zřekne, když je obětuje či když vidí jejich zánik a zmar, když již se jí zdá, že její život se stal definitivním rytmem čekání a trpělivosti, střídají se na průmětně smyslů nejpodivnější obrazy světa transcendentního i světa časného, vyčarované do děsivých i mámivých grotesek i extází, dle toho, kterými optickými body procházely záblesky abstraktních i konkrétních světel. Nejtěžší stesk i němý hlad, soucit s unaveným a přetíženým časem i soucit se Stvořitelem, opovržení sebou i stesk z Boha, závrať víry i její útlak se střídají za doprovodu živého i položivého, plápolajícího i hasnoucího víru smyslů." (Gotická růže, s. 37)

Pokušení netrpělivosti s dějinami a se světem se projevuje v prostoru básníkovy
duše jako únava z časné krásy a jako strach o Boha. "Přicházejí chvíle - říká Durych -, kdy všecka krása světa žene se do očí jako žhavý a bodavý prach, smetený větrem ze všech koutů ulic, a umdlené oči se přivírají, ale nemohou se zavříti, poněvadž se mohou zavříti jen ve smrti.

A v této únavě, příliš bolestné, než aby se mohla ohlušiti lhostejností, zdá se všechna nádhera života jen obtížným smetím, způsobilým jen k tomu, aby způsobilo zánět očí a tupé znění v uších, smetím tak marným a mrtvolným, že jest líto země, která to nosí, a hvězdných soustav, které na to svítí, a všeho od počátku až do konce." (Gotická růže, s. 38)

Schopnost litovat křehkého, bezmocného a poníženého světa, jeho pošpiněné krásy a jeho kruté smrtelnosti není ničím jiným než jednou z tváří lásky. Jí Durych vzdoruje přetlaku beznaděje a jí vítězí nad pomatením a zoufalstvím. Pociťuje soustrast nejen se smrtelným a raněným světem, ale i se samým Bohem za to, že svět stvořil a že pro něj udržuje čas a schovává věčnost. Durych jde až na nejzazší mez lidských možností, když popisuje úzkost a strach duše o Boha.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:




(Související) texty k tématu:

Láska:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis
(8. 7. 2025) Hlavní program konference Charis proběhne od 9. do 13. července na brněnském výstavišti v pavilonu F. Program tvoří…

Odmítnutí kmotrovství - vážně o tom uvažuji

(7. 7. 2025) Dobrý den,  moc děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas, který jste věnovali mé otázce ohledně…

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2025) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...

Cyril a Metoděj (5.7.)

(3. 7. 2025) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou
(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…