Můj služebník dopomůže právu k vítězství. (Mt 12,20) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Karel Vrána

Podivná láska

Transcendentní ironie

z knihy Návrat Jaroslava Durycha , vydal(o): TRINITAS

Durych se světa ujímá; je k němu něžný a samaritánsky milosrdný, otcovský starostlivý. Durych svět prosvětluje, očišťuje, zachraňuje ve jménu Boha živého a ve znamení jeho milosti. Jeho "transcendentní ironie" se jeví jako nutný blasfemický doplněk tvrdé víry.

Jeví se, ale ve své podstatě není ničím jiným než soucitnou láskou. "Ve chvílích - píše Durych -, kdy se duši jeví účel žití jen jako příprava na smrt a oslava smrti a sláva všech věcí jen v jejich významu, jehož dosahují, když sama se jich zřekne, když je obětuje či když vidí jejich zánik a zmar, když již se jí zdá, že její život se stal definitivním rytmem čekání a trpělivosti, střídají se na průmětně smyslů nejpodivnější obrazy světa transcendentního i světa časného, vyčarované do děsivých i mámivých grotesek i extází, dle toho, kterými optickými body procházely záblesky abstraktních i konkrétních světel. Nejtěžší stesk i němý hlad, soucit s unaveným a přetíženým časem i soucit se Stvořitelem, opovržení sebou i stesk z Boha, závrať víry i její útlak se střídají za doprovodu živého i položivého, plápolajícího i hasnoucího víru smyslů." (Gotická růže, s. 37)

Pokušení netrpělivosti s dějinami a se světem se projevuje v prostoru básníkovy
duše jako únava z časné krásy a jako strach o Boha. "Přicházejí chvíle - říká Durych -, kdy všecka krása světa žene se do očí jako žhavý a bodavý prach, smetený větrem ze všech koutů ulic, a umdlené oči se přivírají, ale nemohou se zavříti, poněvadž se mohou zavříti jen ve smrti.

A v této únavě, příliš bolestné, než aby se mohla ohlušiti lhostejností, zdá se všechna nádhera života jen obtížným smetím, způsobilým jen k tomu, aby způsobilo zánět očí a tupé znění v uších, smetím tak marným a mrtvolným, že jest líto země, která to nosí, a hvězdných soustav, které na to svítí, a všeho od počátku až do konce." (Gotická růže, s. 38)

Schopnost litovat křehkého, bezmocného a poníženého světa, jeho pošpiněné krásy a jeho kruté smrtelnosti není ničím jiným než jednou z tváří lásky. Jí Durych vzdoruje přetlaku beznaděje a jí vítězí nad pomatením a zoufalstvím. Pociťuje soustrast nejen se smrtelným a raněným světem, ale i se samým Bohem za to, že svět stvořil a že pro něj udržuje čas a schovává věčnost. Durych jde až na nejzazší mez lidských možností, když popisuje úzkost a strach duše o Boha.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:




(Související) texty k tématu:

Láska:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Prázdninová pěší pouť svobodných 26. 7. 2025

(17. 7. 2025) S úmyslem za dar nových manželství, požehnání v rodinách a za dar života se v sobotu 26. 7. uskuteční pěší pouť…

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce
(17. 7. 2025) 20.7.1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 s lidskou posádkou.

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis
(8. 7. 2025) Hlavní program konference Charis proběhne od 9. do 13. července na brněnském výstavišti v pavilonu F. Program tvoří…

Odmítnutí kmotrovství - vážně o tom uvažuji

(7. 7. 2025) Dobrý den,  moc děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas, který jste věnovali mé otázce ohledně…

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2025) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...