Jeho Absolutno má srdce

Básník, který neuráží svět

z knihy Návrat Jaroslava Durycha , vydal(o): TRINITAS

Básník uštknutý Absolutnem a raněný věčností si může zoufat ve světě relativna a času. Vidí pak kolem sebe a v sobě jen zmar, zkázu, smrt, absurditu, rozklad, hnus, hnilobu. Svět a jeho krása se mu jeví jako lež, klam a obludný žert. K básníkům, kteří neodolali přesile a přetlaku absolutní vize patří dnes třeba takový Samuel Beckett. Durych se také přiznává a hlásí k požadavku absolutního umění a věčné krásy. Jeho ironie má však jiné srdce; v jejích žilách koluje jiná krev, která rozpustí všechny jedy a proměňuje je v opojnou a jásavou radost.

Je to nesporně tím, že Durychovo Absolutno má srdce, má tvář; není němé ani hluché. Jeho jméno je Bůh. V jeho perspektivě básník vidí hlouběji a přesněji: vidí za povrchové vrstvy mnohosti a proměnlivostí; ponořuje se až na dno a ke kořenům světa života a smrti; vystupuje nad oblaka lidských teorii a dohadů; sahá k ústředním uzlům a pevným kotvám pod zčeřenou prchavou hladinu času a jevů.

Dívá se na svět v celé jeho tragice a v jeho hrůzném ponížení, v jeho drásavé nedokonalosti a zoufalé relativitě. Odvažují se tvrdit, že Durychovo oko vidí tmu času a lidské existence ještě temněji než třeba oko Beckettovo; Durychovo srdce prožívá hrůznost a prokletí světa intenzivněji a vášnivěji než sisyfovské vzpurné srdce Alberta Camuse.

A přece je v Durychovi něco, co nemá ani Beckett, ani Camus - ani kterýkoliv jiný básník, který si zoufá nad propastnou temnotou světa a jeho věcí. Durych neuráží svět, nerozmnožuje jeho pokoření a úzkost, nenechává ho napospas rozvášněným peklům nicoty.