Není snadné zapomenout

Proč nám chyběl?

z knihy Návrat Jaroslava Durycha , vydal(o): TRINITAS

Nedávno jsme slyšeli tuto otázku: chyběla Jaroslavu Durychovi česká literatura v letech padesátých a šedesátých? Otevřeně se přiznáváme, že neznáme odpověď. Přenechme ji proto jiným. Zdá se nám, že Jaroslav Durych však chyběl české literatuře. Jeho místo zelo prázdnotou; nikdo je neobsadil. Durych patří k oněm básníkům, na které se snadno nezapomíná…

Proč nám Durych chyběl? Čím nás oslovuje jeho básnické dílo? Pokusíme se o odpověď na tuto nelehkou otázku. Náš pokus musí být pochopitelně nutně jen zkratkový: Jaroslav Durych je básník velmi složitý, polyfonní a mnohorozměrný.

Není divu, že si s ním sociologizující, psychologizující a historizující kritika nevěděla nikdy rady. Nasadila mu podle potřeby dne přibližné a nesnadno definovatelné masky barokismu, mystiky, expresionismu a katolictví. Všechny tyto pojmy jsou příliš široké a samy o sobě analogické, než aby dokázaly vystihnout skutečný a pravdivý básnický profil Durychův.

Zdá se nám, že tradiční zařazování Durycha se nedotklo poslední osové vrstvy jeho umění. Nejhlouběji sestoupila náboženská kvalifikace. Jsme přesvědčeni, že katolická perspektiva (relativně) nejlépe a nejvýstižněji popisuje Durychův básnický svět.

Ovšem katolictví je zde nutno chápat ve smyslu plné etymologie, tedy metafyzicky a teologicky, a ne sociologicky, ani úzce konfesionálně. Řečeno zkratkou: Durychova katolicita není jen horizontální, ona je především vertikální. Otvírá jeho svět na všechny strany vesmíru, zakotvuje jeho srdce v Absolutnu a chrání je před každým jednostranným a zplošťujícím pohledem.

"Podle tíže, šířky a délky časů - píše Durych v eseji Básník a svět (Tam; s. 46) - a podle velikosti činů, které se dějí na zemi, pod zemí i nad zemí, dostává se básníkovi místa přiměřeně vysokého s rozhledem, jaký jeho smyslům dává Duch. Jeho místo jest tedy na nejvyšších horách této země, kam má stoupati za proroky.“