Sekce: Knihovna

Józef Augustyn

Smíření nebude trvalé, pokud by bylo dosaženo pod tlakem

z knihy Křivda, odpuštění a smíření , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Často se stává, že si lidé toužící překonat v sobě pocit ublížení pletou pojem odpuštění se smířením. Jde tu však o dvě různé, byť úzce související, zkušenosti. Odpuštění smíření předchází; představuje také nutnou podmínku skutečné jednoty a smíru mezi lidmi. Smíření lze budovat jedině na vzájemné výměně odpuštění - dar odpuštění by tedy měl být spojen s jeho přijetím.

Odpuštění má charakter vnitřní zkušenosti, je to osobní rozhodnutí odpustit našim viníkům všechna jejích provinění a hříchy proti nám. Uskutečňuje se v hloubi srdce a na bližním je nezávislé. Osobní odpuštění viníku je možné i tehdy, nemůžeme-li se s ním zatím ještě zcela smířit. Můžeme mu však darovat své odpuštění i v situaci, kdy zatím nevnímá odpovědnost za zlo, které nám způsobil a ve vztahu k nám nadále vytrvává v postoji nevlídnosti, neochoty nebo nepřátelství. Odpuštění je možné vždycky, protože závisí výlučně na rozhodnutí srdce. U smíření je naopak nutný podíl obou zúčastněných stran konfliktu.

Smíření je podobně jako odpuštění procesem s vlastní dynamikou. Často vyžaduje delší čas, a proto je na obou stranách zapotřebí velké trpělivosti. Není dobré snažit se násilím a příliš ukvapeně směřovat ke smíření, pokud mezi oběma stranami stále přetrvává velká neochota a odpor. Odpuštění a s ním spojené milosrdenství se projevuje i v trpělivosti - ne vždy jsou naši viníci schopni se s námi smířit.

Smíření by nebylo trvalé, kdyby se jej člověk snažil dosáhnout pod tlakem nepokoje, netrpělivosti, chorobného pocitu viny, perfekcionismu, pocitu méněcennosti, strachu o sebe a dalších negativních emocí. Naprosté smíření vyžaduje vzájemně překonat výhrady, emocionální bloky, neochotu a nevlídnost. Má-li být pravdivé, musí vyrůstat z lidského srdce. Vzájemné odpuštění a smíření roste podobně jako zrnko vhozené do hlíny často velice pomalu. Je tedy třeba čekat a zároveň se pokoušet vycházet si vstříc. Smíření začíná v okamžiku, kdy si ve vzájemném vztahu s naším viníkem začínáme signalizovat, že jsme ochotni vyměnit si odpuštění - darovat je a přijmout, a to bez ohledu na velikost provinění na obou stranách.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• I staří lidé jsou bezbranní
• Sourozenecké ´války´
• ´Detoxikace´ pocitu křivdy
• Zlo, které si lidé často způsobují, je k neunesení.
• Minulost stále nosíme v sobě
• Postavme se utrpení čelem!
• Utrpení je zlo!