Sekce: Knihovna

Henri J. M. Nouwen

Psát o umírání a nezmínit se o vzkříšení, je jako psát o plachtění a nezmínit se o větru.

z knihy Náš největší dar - Úvahy o smrti a o službě umírajícím. , vydal(o): ZVON

Když teď sedím za stolem a uzavírám své dílko, uvědomuji si, že čtenáře může napadnout otázka: "A co vzkříšení?" Samotného mě překvapuje, že jsem dosud o vzkříšení ani nepsal, ani jsem necítil potřebu tak učinit. Prostě mi to asi při psaní nepřipadalo jako naléhavá otázka. Avšak skutečnost, že se vzkříšení neprojevilo s naprostou naléhavostí, neznamená, že není důležité.

Naopak, vzkříšení je mnohem důležitější než cokoli z toho, co jsem dosud napsal, neboť vzkříšení je základem mé víry. Psát o umírání a smrti a nezmínit se přitom o vzkříšení, je jako psát o plachtění a nezmínit se o větru. Pouze díky Ježíšově vzkříšení a díky naději, že i my jednou budeme vzkříšeni, jsem mohl psát o umírání a smrti tak, jak jsem psal.

Odvažuji se říci s apoštolem Pavlem: "Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí" (1 Kor 15,12-19).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Spřátelit se se smrtí
• Pro člověka není dobré, aby umíral sám