Sekce: Knihovna
Máte rakovinu!
Období velké slabosti i vnitřního osvobozeníz knihy Porozumět Božímu volání , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
„Není to dobré!“ „Máte rakovinu!“ oznámil mi lékař. Zavládlo dlouhé, tísnivé mlčení. Bylo mi, jako kdyby se všechno rozpadalo, jako kdyby mi byl kousek po kousku a bolestně rván z těla život. Byla mi vzata nejedna představa o Bohu i o člověku.
Ale právě za tuto zkušenost jsem velmi vděčný. Nyní totiž trochu chápu, jak je pro člověka nezbytné, aby se očistil, „vyprázdnil“. Osvobodil se kvůli tomu, aby se mohl přiblížit sobě, světu i Bohu v jeho velikosti. Teprve když se rozpadnou hlavní jistoty, objeví se prostor pro opravdovou křesťanskou víru. Nápadně často se setkáváme v Písmu svatém s výrokem, že Bůh vstupuje do pokorného a zlomeného ducha, do zkroušeného srdce (srov. Žl 34,19; 149,2; Iz 57,15; Magnificat, Mt 11,25; 1 Kor 1,28 atd.). V této oproštěnosti a oprošťování se ve mně mohl vzklíčit nový pokoj a vyrůst vnitřní svoboda. Boží jednání mě učinilo svobodnějším, osvobodilo mě o kousek víc pro přítomný okamžik, pro hloubku přítomnosti, pro Boha a člověka.
Následovalo období velké slabosti. Stále znovu jsem zakoušel pocit bezmoci, který byl zesilován bolestmi. Zároveň rostla – pomalu, ale jistě – síla, která stačila k tomu, abych ušel další krok. Všechno snést a být trpělivý, tak znělo přikázání daného okamžiku I když jsem byl navenek nečinný, vnímal jsem zároveň Boží působení. Zažíval jsem, jak mohu být ve svém „nicnedělání“ nástrojem pro druhé. Začalo mě těšit, když návštěvníci opouštěli náš pokoj v radostnější náladě, než s jakou do něj přišli. Bůh také díky tomu, jak jsem nemoc snášel, oslovoval druhé. S vděčností jsem vždy znovu myslel na větu apoštola Pavla: „Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“ (2 Kor 12,9).
Noci byly mnohdy dlouhé a ve dne hodiny ubíhaly pomalu. Často jsem zde ležel sám, a i když přišla návštěva nebo se v pokoji hovořilo, přece jsem ve svém zápasu zůstával osamělý. Zároveň mi však bylo darováno zcela nové společenství s Bohem a skrze Něj také se spolubratry mého řádu, mou rodinou, přáteli a lékaři.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Neexistuješ náhodou
- Má s námi Bůh pevný a neměnný plán?
- Mnozí lidé se dívají na Boha jako na krávu
- Jde o tvé štěstí
Související texty k tématu:
Povolání
- Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
- Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
- Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
- Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
- Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
- Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
- Další texty k tématu povolání zde
- Není dobré, aby člověk umíral sám (Henri J. M. Nouwen)
- Malá příručka pastorační péče o nemocné (a umírající) (Aleš Opatrný)
- Další texty k tématu smrt a umírání naleznete zde
Krize, utrpení:
- Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty.
- Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku...
- Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
- Další texty k tématu: krize, utrpení
