Bez pochybností by víra nebyla vírou.
Pochybností se nikdy úplně nezbavíme.
Není pochyb o tom, že dvě a dvě jsou čtyři. K tomu nepotřebujeme žádnou víru.
Ale když někdo řekne, že vás miluje, to už je něco jiného.
Opravdu mě miluje? Co tím myslí? Můžeme dotyčnému věřit? Věřit, že je něčí „mám tě rád“ pravda, vyžaduje trochu víry. Neznamená to ale, že láska neexistuje.
Věřit v Boha se mnohem víc podobá víře, že nás někdo miluje, než pochopení jednoduchého matematického příkladu. Nikdy se úplně nezbavíme pochybností, protože víra a pochybnost jsou dvě strany téže mince. Bez pochybností by víra nebyla vírou.
Na pochybnostech o Bohu není nic špatného. V Bibli je mnoho příkladů, kdy se lidé na Boha zlobili, byli zklamaní a naštvaní.
Například Abakuk se díval kolem sebe a nelíbilo se mu, co viděl. Všude vládlo násilí, nespravedlnost a konflikty, a to v něm vyvolávalo zmatek a strach. Nejhorší bylo, že s tím Bůh nic nedělal, alespoň jak se Abakukovi zdálo.
„Jak dlouho již volám o pomoc,
Hospodine, a ty neslyšíš.“ (Abakuk 1,2)
Cítíme se někdy stejně? Tím to ale nikdy nekončí. Ano, Abakuk vyjádřil pochybnosti, ale neztratil celkovou perspektivu a držel se víry:
„I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos…
já budu jásotem oslavovat Hospodina.“ (Abakuk 3:17–18)
Mít víru neznamená popírat pochybnosti, frustrace a obavy. A vyjádřit je neznamená popřít víru. Vždycky je důležité, jak reagujeme. Důvěřovat uprostřed pochybností vyžaduje odvahu a smělého ducha. Proto i k naší cestě víry patří věrnost.
Láska je skutečně riziko, stejně jako víra.
Bible ale neustále ukazuje,
že obojí se dočká bohatého naplnění.
