Platí pořekadlo: „Koho Bůh miluje, toho křížky navštěvuje“? / Anebo je to lidový nesmysl?

Proč bych si měl vyrábět nějaké trápení?!
Děkuji, nechci!
Já bych měl raději život v pohodě!

Ježíšův výrok o nesení kříže jsem od dětství příliš nechápal a bral jsem ho jako nějakou příliš vysokou laťku, která mě nepřitahovala a po které jsem netoužil. Připadlo mi, že jako věřící člověk na sebe musím naložit nějaké trápení, kterého se ostatní lidé nemusejí dotknout ani prstem. Cítil jsem se jako „postižený vírou a křesťanstvím“ a vnímal jsem to, že na mě dopadla nějaká tíha a smůla, která nemá nic společného s pěkným, milým a plnohodnotným životem.

A tuto mou domněnku ve mně ještě utvrdilo úsloví, které jsem občas slýchal: „Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“. To už byl vrchol! Takže Boží láska by se ke mně měla projevovat tím, že mě Bůh trápí a drtí? Viděl jsem na kostelních vitrážích mnoho svatých, kteří byli v dějinách nějak pronásledováni, umučeni a popraveni pro víru. A popravdě řečeno, na žádnou vitráž jsem se dostat netoužil! Proto jsem na základní a střední škole tajně záviděl spolužákům, že s Bohem nemají nic společného, a že můžou být v pohodě…

Později mi ale došlo, že je to naštěstí naopak!!! Pochopil jsem, že to není tak, že by Ježíš přišel, aby nám něco naložil, aby každému z nás vymyslel nějaký ten kříž, abychom se neflákali a trochu nás potrápil. Ne! Pochopil jsem, že úplně každý člověk na světě má nějaký ten „svůj“ jedinečný kříž, to „své“ jedinečné trápení. Neexistuje nikdo, kdo by neprocházel nějakým trápením. Každý žijeme svůj vlastní životní příběh, který nelze srovnávat s jiným. A Ježíš sestoupil z nebe, vychází nám vstříc a bere všechna tato trápení. Prošlapává nám cestu životem i skrze naše pády a smrt – ale je to cesta ke vzkříšení, k novému a naplněnému životu.

Vtip je v tom, že pokud některé okolnosti svého života nemůžeme změnit, tak je dobré svůj život přijmout jaký je. A opustit, „ztratit“ své představy o tom, jak by měl vypadat. Nenaříkat jen nad svým neštěstím, netopit se sám v sobě a nezůstat sedět na jednom místě pohroužený do sebe a své bolesti. Ježíš nám předkládá výzvu a řešení: pohleď na svůj život a kříž, reflektuj ho a snaž se ho uchopit, vzít a jít životem dál.

S Ježíšem a za Ježíšem.
V jeho stopách.
Cestou kříže i pádů, cestou ke vzkříšení.

Je to cesta k definitivnímu, věčnému naplněnému životu.
K životu „v plnosti“ (Jan 10,10),
k životu „v pohodě“.
;-)