Kde je třeba bojovat

Kristus přemohl ďábla…

z knihy Ukřižovaný Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Evangelista Lukáš končí zprávu o Ježíšových pokušeních slovy, že "ďábel ho opustil až do určeného času" (Lk 4,13). Který to byl ten "určený čas", dává nám na srozuměnou sám Kristus, když nadchází jeho utrpení: "Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen" (Jan 12,31).

Tento jednomyslný výklad dávají novozákonní autoři Kristově smrti. Kristus, říká list Židům, "svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla" (Žid 2,14-15).

Kristovo utrpení se jistě neomezuje na vítězství nad satanem. Jeho smysl je mnohem širší a pozitivnější. "Měl zemřít, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno" (srov. Jan 11,52). Avšak Kristovo utrpení se banalizuje, jestliže mu odejmeme toto hledisko vítězství nad ďáblem, kromě vítězství nad hříchem a nad smrtí.

Tento zápas pokračuje po Kristu, v jeho těle. Apokalypsa říká, že drak, poražený Kristem, "se na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva" (Zj 12,17). Proto doporučuje apoštol Petr křesťanům: "Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout" (1 Petr 5,8)…

Nejedná se o boj proti nějaké obyčejné lidské moci (proti tělu a krvi)" (srov. Ef 6,12). V křestním obřadu katolické církve se tento dramatický ráz, ráz zápasu promítá v oné drastické "bojové volbě", která ho předchází: "Odříkáš se satana? - Věříš v Krista?"…