Jako běh slunce

V půli života

z knihy V půli cesty , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Polovinou života, tzn. přibližně pětatřicátý až pětačtyřicátý rok života, se označuje obrat, kdy musí u člověka dojít k přeměně.

Zásadní problém této přeměny pramení z domněnky, že úkoly a nároky druhé životní poloviny lze zvládnout týmiž prostředky a principy jako v etapě předchozí.

Lidský život lze přirovnat k dráze slunce: každé ráno vychází a osvětluje svět, v poledne dosáhne nejvyššího bodu své dráhy, jeho paprsků začíná ubývat a pak zapadá. Odpoledne je stejně důležité jako dopoledne, ačkoli se řídí jinými pravidly.

Pro člověka znamená přijetí křivky vlastního života fakt, že se musí od středního věku stále přizpůsobovat vnější a vnitřní realitě. Místo expanze je nyní podstatná redukce, cesta do nitra, tedy introverze. "Co mladý člověk musel nalézat ve vnějším světě, musí odpolední člověk najít ve svém nitru."

Problémy, s nimiž se člověk potýká ve středním věku, souvisejí s úkoly, jejichž vyřešení se na něm domáhá druhá polovina života a k nimž musí nejprve zaujmout nové postoje.