Duševní nemoc

a vyšší síla

z knihy Skutečná tvář ateismu , vydal(o): NÁVRAT DOMŮ

Ve dvacátém století bylo pro ideologické rozdíly zabito a na bojištích geopolitického manévrování zlikvidováno více lidí než v kterémkoli jiném století v dějinách, a podle určitých výpočtů jich bylo více než v předchozích devatenácti stoletích dohromady.

Na Nietzschově výroku o celosvětovém šílenství je ironické to, že jak již bylo uvedeno, Nietzsche s téměř symbolickou silou a v rámci sebenaplňujícího proroctví sám učinil první krok a duševně onemocněl.

Zemřel r. 1900, přičemž udeřil v podstatě na stejnou strunu jako verše z Wordsworthovy básně "Rozhodnost a nezávislost":
„My básníci ve své mladosti začínáme s radostí,
na konci však pak přicházívá sklíčenost a šílenství.“

Bez ohledu na to, jak hlasitě Nietzsche křičel o světě nadlidí, kteří najdou způsob, jak žít uprostřed těchto spálených ruin křesťanské etiky a morálních filozofií a za jejich hranicemi, jeho ideologie nikdy nezodpověděla ani nevyřešila dilema světa bez Boha.

Bez ustání usiloval o "hygienu poznání", kdy prosazoval určitý dezinfikující filtr pro myšlení, nemající žádnou vnější hodnotu od jiné autority mimo nás samých. Účelem tohoto filtru mělo být zachycovat poznání, které je "nesprávné", a propouštět to, které je "správné" - podle nietzschovských definic.

Pravdu jako kategorii podrobil embargu; "Pravda je fikce," řekl.

Křesťanskou morálku zbavil práva na existenci. Přesto Nietzsche nikdy nebyl schopen vyvolat tuto "očistu", která byla v poznání zapotřebí. Ve skutečnosti žádné takovéto dědictví nezanechal a zoufalství, před nímž se snažil utéci, ho krutě pronásledovalo.

V jednom svém dopise říká: "Mám pocit, jako bych byl perem, novým perem, které nějaká vyšší síla zkouší na kousku papíru."

Moderní filozofové a křesťanští myslitelé se usilovně snaží upozorňovat lidstvo na prchavost světa bez Boha. V neměnných výrocích a prorockých hlasech židovsko-křesťanské tradice se mnohokrát jasně poukazuje na velký předěl mezi harmonií, jíž se vyznačuje život v pravdě, a disharmonií v životě, který se věčným skutečnostem vyhýbá.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Ravi Zacharias

Témata: náboženství víra

Související texty k tématu:

Věda, rozum a víra:

Jiří Grygar - věda a víra Články, přednášky a texty o vztahu vědy a víry
Odporují si věda a víra? Je rozšířen názor, že věda vytlačuje víru a nutí věřící ke stálému ustupování. Druhou stranou mince tohoto názoru je domněnka, že k posílení víry může dojít jen tehdy, když bude oslabena věda...
Proč věřím v Boha? Věřící vědec je možná v jisté výhodě...
Bůh a evoluce se nevylučují, míní Benedikt XVI. Ve Spojených státech se vede spor mezi takzvaným kreacionismem a evolucionismem. Obojí se klade jako vzájemně neslučitelné alternativy…
Bůh nám drží palce... Poslední člověk, který byl na Měsíci - astronaut Eugene Cernan (1934 - 2017), byl po matce českého a po otci slovenského a původu....
Astronaut J. B. Irwin - čemu mě naučil let na Měsíc To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, znamená pro mne nekonečně víc než to, že člověk chodil po Měsíci.
Vytvořily můj rozum nerozumné a náhodné síly? Vznikl jsem z 13,7 miliard let staré hmoty, z prachu a plynů. Kdybych dějiny Země sledoval od začátku, viděl bych nejprve svítící a žhavou lávu, na které se později začne tvořit zemská kůra a ještě později první oceány. Kdybych nyní mohl sledovat pohyb hmoty jako ve zrychleném videu, po 4,5 miliardách let ze Země vyletí raketa Apollo směrem k Měsíci...
Vztah vědy a náboženské víry - rozhovor s astrofyzikem Jiřím Grygarem Neuspokojivé odpovědi vědy
Věda člověka nezachrání (Benedikt XVI.) Věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti.
Další texty k tématu věda, rozum a víra zde