Ježíš řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása." (Lk 19,9) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Ravi Zacharias

Duševní nemoc

a vyšší síla

z knihy Skutečná tvář ateismu , vydal(o): NÁVRAT DOMŮ

Ve dvacátém století bylo pro ideologické rozdíly zabito a na bojištích geopolitického manévrování zlikvidováno více lidí než v kterémkoli jiném století v dějinách, a podle určitých výpočtů jich bylo více než v předchozích devatenácti stoletích dohromady.

Na Nietzschově výroku o celosvětovém šílenství je ironické to, že jak již bylo uvedeno, Nietzsche s téměř symbolickou silou a v rámci sebenaplňujícího proroctví sám učinil první krok a duševně onemocněl.

Zemřel r. 1900, přičemž udeřil v podstatě na stejnou strunu jako verše z Wordsworthovy básně "Rozhodnost a nezávislost":
„My básníci ve své mladosti začínáme s radostí,
na konci však pak přicházívá sklíčenost a šílenství.“

Bez ohledu na to, jak hlasitě Nietzsche křičel o světě nadlidí, kteří najdou způsob, jak žít uprostřed těchto spálených ruin křesťanské etiky a morálních filozofií a za jejich hranicemi, jeho ideologie nikdy nezodpověděla ani nevyřešila dilema světa bez Boha.

Bez ustání usiloval o "hygienu poznání", kdy prosazoval určitý dezinfikující filtr pro myšlení, nemající žádnou vnější hodnotu od jiné autority mimo nás samých. Účelem tohoto filtru mělo být zachycovat poznání, které je "nesprávné", a propouštět to, které je "správné" - podle nietzschovských definic.

Pravdu jako kategorii podrobil embargu; "Pravda je fikce," řekl.

Křesťanskou morálku zbavil práva na existenci. Přesto Nietzsche nikdy nebyl schopen vyvolat tuto "očistu", která byla v poznání zapotřebí. Ve skutečnosti žádné takovéto dědictví nezanechal a zoufalství, před nímž se snažil utéci, ho krutě pronásledovalo.

V jednom svém dopise říká: "Mám pocit, jako bych byl perem, novým perem, které nějaká vyšší síla zkouší na kousku papíru."

Moderní filozofové a křesťanští myslitelé se usilovně snaží upozorňovat lidstvo na prchavost světa bez Boha. V neměnných výrocích a prorockých hlasech židovsko-křesťanské tradice se mnohokrát jasně poukazuje na velký předěl mezi harmonií, jíž se vyznačuje život v pravdě, a disharmonií v životě, který se věčným skutečnostem vyhýbá.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Věda, rozum a víra:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

17. listopadu - modlitby přímo na Národní třídě

17. listopadu - modlitby přímo na Národní třídě
(16. 11. 2026) V úterý 17. listopadu 2026 zveme do kostela sv. Voršily přímo na Národní třídě k setkání, modlitbám a bohoslužbě za naši…

Ježíš Kristus Král, Boží království

Ježíš Kristus Král, Boží království
(16. 11. 2026) Žádný král ani žádná vláda z tohoto světa neřeší úplně a s konečnou platností osud jednotlivého člověka. I ten nejlepší…

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

Ohlédnutí na dobu po roce 1989
(15. 11. 2026) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2026) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Světový den obětí dopravních nehod

Světový den obětí dopravních nehod
(13. 11. 2026) Nezapomínejme na ty, kterým dopravní nehoda změnila život. A mysleme též na sebe, jak se na silnicích chováme my…