Sekce: Knihovna

Ravi Zacharias

O pomatenci

roztříštěná svítilna

z knihy Skutečná tvář ateismu , vydal(o): NÁVRAT DOMŮ

Neslyšeli jste o tom pomateném člověku, jenž za jasného dopoledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: "Hledám Boha! Hledám Boha!" - Protože tam právě stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí.

Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jako dítě? řekl druhý. Nebo se schoval? Bojí se nás? Odešel na loď? Vystěhoval se? - takto pokřikovali a smáli se jeden přes druhého. Pomatený člověk skočil mezi ně a probodával je svými pohledy.

"Kam se poděl Bůh?" vzkřikl, já vám to povím! My jsme ho zabili, - vy a já! My všichni jsme jeho vrahy! Ale jak jsme to udělali? Jak jsme dokázali vypít moře? Kdo nám dal houbu, abychom smazali celý horizont? Co jsme to učinili, když jsme tuto zemi odpoutali od jejího slunce? Kam se nyní pohybuje?

Kam se pohybujeme my? Pryč ode všech sluncí? Což neustále nepadáme? A neřítíme se zpět do stran, vpřed, do všech směrů? Existuje ještě nějaké Nahoře a Dole? Nebloudíme nekonečnou nicotou? Neovanul nás prázdný prostor? Nepřichází neustále noc, stále více noci? Nemusíme zapalovat svítilny již dopoledne?

Nezaslechli jsme ještě hluk hrobníků, kteří pochovávají Boha? Neucítili jsme ještě pach božího rozkladu? - i bohové se rozkládají! Bůh je mrtev! Bůh zůstane mrtev! A my jsem ho zabili! Čím se utěšíme, my vrazi všech vrahů? To nejsvětější a nejmocnější, co svět doposud měl, vykrvácelo pod našimi noži, - kdo z nás tu krev smyje?

Jakou vodou bychom se mohli očistit? Jaké slavnosti pokání, jaké posvátné hry budeme muset vynalézt? Není na nás velikost tohoto činu příliš velká? Nemusíme se sami stát bohy, jen abychom jej byli hodni? Ještě nikdy nebylo většího činu, a kdokoli se zrodí po nás, patří kvůli tomuto činu do vyšších dějin, než byly celé dějiny dosavadní!"

Zde se pomatenec odmlčel a pohlédl opět na své posluchače: i oni mlčeli a hleděli na něho s údivem. Nakonec mrštil svou svítilnou o zem, takže se roztříštila a zhasla...

Vypravuje se ještě, že pomatenec téhož dne vnikl do různých kostelů a zpíval v nich své Requiem aeternam deo. Když ho vyvedli a vyslýchali, odpovídal stále jen toto: "Čím jsou ještě kostely, ne-li hrobkami a náhrobky boha?"

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Marxova utopie a Stalin
• Freudova redukce sexuality
• Když ´ortodoxní´ znamená ´mýlit se´
• Hitler, Stalin, Mussolini… a Nietzsche
• Duševní nemoc
• Když v zrcadle nevidíš nic
• Ateismus jako dobrodiní?
• Zranitelnost ateismu
• Popírá zlo Boží bytí?
• Představivost - cesta do vědomí
• Síla emocí
• Představivost a rozum
• Co prověří kuchyňský stůl
• Ateismus dobře útočí, ale sám se obhájit nedokáže...