Ježíš řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ (Mt 8,7) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eugene Cernan

Cesta mezi Zemí a Měsícem

Jídlo bylo důležitější než obdivování vyhlídky

z knihy Poslední muž na Měsíci , vydal(o): Academia

Byla sobota 9. prosince 1972 a už se nás pevně chopil Měsíc. Teď již byl vzdálen jen něco přes 60 000 kilometrů a přibližoval se každou chvilkou. S Jackem jsme vlezli do Challengeru (vesmírného modulu), abychom ho naposledy prověřili a ujistili se, zda je náš brouček připraven. Vyhlédl jsem z něj ven trojúhelníkovými okny, ale Měsíc jsem stále neviděl – neumožňoval mi to úhel, pod nímž jsme se k němu přibližovali. Hladce jsme klouzali oceánem slunečního světla. Poznal jsem ten pocit již dříve za letu Apolla 10 a cítil jsem se jistě jako na známém území. Ale také mě napadalo pár zneklidňujících myšlenek, protože jsem věděl, co nás čeká. Už jsme byli blízko.

Pak Slunce pojednou zmizelo a obklopil nás měsíční stín. V tom bleskovém okamžiku, kdy se světlo vytratilo, začala naše kosmická loď – zázračný výtvor kosmického programu, u něhož byla bezpečnost na prvořadém místě – působit křehkým a zranitelným dojmem. Vzpomněl jsem si, že zlatá vnější vrstva Challengeru má tloušťku pouhé setiny milimetru, jen o málo větší než u listu papíru. Měsíc se roztahoval blíž a blíž. Už jsem ho úplně cítil. Asi hodinu jsme zůstávali téměř potichu a proplouvali jsme naprostou temnotou.

A pak, v letovém čase tři dny dvanáct hodin šest minut a jedenatřicet sekund jsme náhle překročili hranici stínu a světla, znovu jsme vyrazili do jasné sluneční záře – a konečně tu byl, stále sice ještě asi 16 000 kilometrů od nás, ale nyní už úplně zakrýval celý náš vesmír. Slunce viselo nízko nad měsíčním horizontem a oslňovalo mě rovnou do očí, všechen ostatní prostor vyplňoval Měsíc.

Dívat se na Měsíc z naší nynější vyhlídky bylo něco docela jiného, než pozorovat ho na dálku ze Země. Teď z něj byl skutečný obr. Ten výjev patřil spíše do vědecko-fantastického filmu, ani naše stimulátory neměly šanci napodobit realitu této chvíle. Hnali jsme se k němu rychleji a rychleji, a čím jsme byli blíže, tím se dále zvětšoval. Zmocnil se mě slabý pocit závrati, jako bych padal dolů k měsíčnímu povrchu nějakou šachtou, a měl jsem pocit, že se zakrátko rozplácnu dole v některém z kráterů.

Domníval jsem se, že jsem na náš přílet připraven, že vím, co mohu čekat, vždyť už jsem tady byl, ale kdepak. Dynamika času a prostoru se odvíjela nesmírně rychle a můj mozek měl sotva čas zaznamenat jeden pocit a už se do něj hrnul další, ještě více ohromující vjem. Jako kdyby na podlahu prudce padal celý rozhozený balíček mihotajících se karet a já se v něm pokoušel rozpoznat jednotlivé listy.

I Jack byl naprosto ohromený už jen tou neskutečnou velikostí zemského satelitu, jehož studiu zasvětil celý profesní život. Jack si ani v nejdivočejších snech nedokázal představit takový pohled a nakrátko docela ztratil řeč. Vysoké štíty a vrchy osvětlovalo Slunce, před námi se vynořovaly okraje obrovitých kráterů a povrchové podrobnosti, koupající se ve zlaté záři nebo ukryté v hlubokém stínu.

Teď už jsme byli pouhých 4200 kilometrů od Měsíce a blížili jsme se k němu jako netopýr z temnot. Nyní jsme se pokoušeli navléknout nitku naší dráhy do měsíční orbitální jehly, což znamenalo trefit se do imaginárního terče necelých 97 kilometrů nad měsíčním povrchem. Podíval jsem se dalekohledem a páni! – shlížel jsem přímo do nitra několika kráterů. Vysoké hřbety pohoří uplývaly za obzor jako oceánské vlny. „Mám takový pocit, jako by nás někdo pozoroval, jak tu manévrujeme lodí a letíme nad měsíčním povrchem,“ poznamenal jsem, naplněn posvátným obdivem k majestátnosti Měsíce.

Zatímco Jack seděl mlčky jako očarován a já jsem rovněž zíral v obdivu na odvíjející se detaily tohoto mimořádného nebeského tělesa, Ron podobné extázi tolik nepodlehl. Pozorování Měsíce střídal s šátráním po vnitřku lodi, včera se mu totiž někde ztratily nůžky. „Jestli si, chlapi, odvezete všechny nůžky s sebou, nevím, nevím, jak se tu budu krmit,“ vzdychl. Ron měl své priority jasně seřazené. Dlabanec byl důležitější než obdivování vyhlídky. 


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

V životě si nejvíce vážím právě života - Prokop Brož královéhradeckým pomocným biskupem

V životě si nejvíce vážím právě života - Prokop Brož královéhradeckým pomocným biskupem
(2. 12. 2024)  Jak jde život, postupně objevuji hodnotu jednotlivých konkrétních lidí. Na nich se také učím, čeho si mám vážit.

Advent

Advent
(1. 12. 2024) Advent: informace, význam, základní info, datum, roráty, výroba věnců, pro děti...

24. prosince 2024, papež František oficiálně zahájí Svatý rok 2025

24. prosince 2024, papež František oficiálně zahájí Svatý rok 2025
(27. 11. 2024) Už za necelý měsíc, 24. prosince 2024, papež František oficiálně zahájí „Svatý rok 2025“ s hlavním mottem…

Cool v plotě/ v kostele - víkend pro mládež od 14 do 18 let

Cool v plotě/ v kostele - víkend pro mládež od 14 do 18 let
(26. 11. 2024) Ahoj! Už uběhl nějaký pátek od naší první víkendovky v tomto školním roce a my jsme tu zpátky s pozváním na…

Další číslo časopisu pro dívky IN!

Další číslo časopisu pro dívky IN!
(26. 11. 2024) Brzy tu máme začátek prosince, dobu adventní a také nové číslo časopisu IN! Co jsme si pro vás tentokrát připravili?