Posílám vás jako ovce mezi vlky. (Mt 10,16) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Eugene Cernan

Cesta mezi Zemí a Měsícem

Jídlo bylo důležitější než obdivování vyhlídky

z knihy Poslední muž na Měsíci , vydal(o): Academia

Byla sobota 9. prosince 1972 a už se nás pevně chopil Měsíc. Teď již byl vzdálen jen něco přes 60 000 kilometrů a přibližoval se každou chvilkou. S Jackem jsme vlezli do Challengeru (vesmírného modulu), abychom ho naposledy prověřili a ujistili se, zda je náš brouček připraven. Vyhlédl jsem z něj ven trojúhelníkovými okny, ale Měsíc jsem stále neviděl – neumožňoval mi to úhel, pod nímž jsme se k němu přibližovali. Hladce jsme klouzali oceánem slunečního světla. Poznal jsem ten pocit již dříve za letu Apolla 10 a cítil jsem se jistě jako na známém území. Ale také mě napadalo pár zneklidňujících myšlenek, protože jsem věděl, co nás čeká. Už jsme byli blízko.

Pak Slunce pojednou zmizelo a obklopil nás měsíční stín. V tom bleskovém okamžiku, kdy se světlo vytratilo, začala naše kosmická loď – zázračný výtvor kosmického programu, u něhož byla bezpečnost na prvořadém místě – působit křehkým a zranitelným dojmem. Vzpomněl jsem si, že zlatá vnější vrstva Challengeru má tloušťku pouhé setiny milimetru, jen o málo větší než u listu papíru. Měsíc se roztahoval blíž a blíž. Už jsem ho úplně cítil. Asi hodinu jsme zůstávali téměř potichu a proplouvali jsme naprostou temnotou.

A pak, v letovém čase tři dny dvanáct hodin šest minut a jedenatřicet sekund jsme náhle překročili hranici stínu a světla, znovu jsme vyrazili do jasné sluneční záře – a konečně tu byl, stále sice ještě asi 16 000 kilometrů od nás, ale nyní už úplně zakrýval celý náš vesmír. Slunce viselo nízko nad měsíčním horizontem a oslňovalo mě rovnou do očí, všechen ostatní prostor vyplňoval Měsíc.

Dívat se na Měsíc z naší nynější vyhlídky bylo něco docela jiného, než pozorovat ho na dálku ze Země. Teď z něj byl skutečný obr. Ten výjev patřil spíše do vědecko-fantastického filmu, ani naše stimulátory neměly šanci napodobit realitu této chvíle. Hnali jsme se k němu rychleji a rychleji, a čím jsme byli blíže, tím se dále zvětšoval. Zmocnil se mě slabý pocit závrati, jako bych padal dolů k měsíčnímu povrchu nějakou šachtou, a měl jsem pocit, že se zakrátko rozplácnu dole v některém z kráterů.

Domníval jsem se, že jsem na náš přílet připraven, že vím, co mohu čekat, vždyť už jsem tady byl, ale kdepak. Dynamika času a prostoru se odvíjela nesmírně rychle a můj mozek měl sotva čas zaznamenat jeden pocit a už se do něj hrnul další, ještě více ohromující vjem. Jako kdyby na podlahu prudce padal celý rozhozený balíček mihotajících se karet a já se v něm pokoušel rozpoznat jednotlivé listy.

I Jack byl naprosto ohromený už jen tou neskutečnou velikostí zemského satelitu, jehož studiu zasvětil celý profesní život. Jack si ani v nejdivočejších snech nedokázal představit takový pohled a nakrátko docela ztratil řeč. Vysoké štíty a vrchy osvětlovalo Slunce, před námi se vynořovaly okraje obrovitých kráterů a povrchové podrobnosti, koupající se ve zlaté záři nebo ukryté v hlubokém stínu.

Teď už jsme byli pouhých 4200 kilometrů od Měsíce a blížili jsme se k němu jako netopýr z temnot. Nyní jsme se pokoušeli navléknout nitku naší dráhy do měsíční orbitální jehly, což znamenalo trefit se do imaginárního terče necelých 97 kilometrů nad měsíčním povrchem. Podíval jsem se dalekohledem a páni! – shlížel jsem přímo do nitra několika kráterů. Vysoké hřbety pohoří uplývaly za obzor jako oceánské vlny. „Mám takový pocit, jako by nás někdo pozoroval, jak tu manévrujeme lodí a letíme nad měsíčním povrchem,“ poznamenal jsem, naplněn posvátným obdivem k majestátnosti Měsíce.

Zatímco Jack seděl mlčky jako očarován a já jsem rovněž zíral v obdivu na odvíjející se detaily tohoto mimořádného nebeského tělesa, Ron podobné extázi tolik nepodlehl. Pozorování Měsíce střídal s šátráním po vnitřku lodi, včera se mu totiž někde ztratily nůžky. „Jestli si, chlapi, odvezete všechny nůžky s sebou, nevím, nevím, jak se tu budu krmit,“ vzdychl. Ron měl své priority jasně seřazené. Dlabanec byl důležitější než obdivování vyhlídky. 


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!
(7. 7. 2020) Tak konečně jsou tu prázdniny se vším všudy. Opravdové volno které si můžete užít nejen s přáteli, s rodinou, ale i s…

Cyril a Metoděj

(3. 7. 2020) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti
(26. 6. 2020) Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo…

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu
(26. 6. 2020) 27. června 1950 byla komunisty zavražděna Milada Horáková (o několik měsíců před ní byl komunisty ubit k smrti kněz Jose…

Tomáš More (22.6.)

Tomáš More (22.6.)
(21. 6. 2020) Filozof, humorista, mučedník... Popraven králem Jindřichem VII. Patron politiků a vládců.

Josef Kemr - výročí narození skvělého herce

(19. 6. 2020) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

 www.scjinfo.cz