Čekárna

Lidé ve vyhřáté čekárně na nádraží Ostrava-Svinov luští křížovku, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Vždyť nakonec od toho čekárny jsou. Jiní lidé sedí v kupé naproti mně a luští křížovku, možná stejnou, aby jim rovněž uběhla dlouhá chvíle. Zaměstnanci v zaměstnání také luští křížovky, aby jim to rychleji uteklo, jiní luští sudoku. I odpoledne po práci lidé sedí doma a luští křížovky, aby zabili čas. Celá planeta luští křížovky, aby jí uběhla dlouhá chvíle. Všichni, malí i velcí luští křížovky. Občas si k tomu někdo pouští hudbu nebo hraje počítačové hry. Čas se nesnesitelně vleče. Ve všech státech všech kontinentů Země lidé luští křížovky, aby si ukrátili čekání. A když jsou lidé staří, požádají o ukrácení života, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Koho už nebaví křížovky, dívá se v čekárně na filmy nebo si čte obrázkové časopisy. Jiní si pro pohodlnější čekání dokonce postavili vlastní dům, luxusní čekárnu se saunou, kde se v televizi dívají na smyšlené příběhy nebo na fantazijní dobrodružství, aby naplnili čas či aby se rozptýlili. Jiní si z nudy pořídí psy a kočky nebo porodí děti, aby se měli o koho starat a nějak naplnili čas. Jiní posilují, cestují a co nejluxusněji se stravují, aniž by přemýšleli, co budou dělat, až budou mít vypracované tělo a budou vyspáni a najezeni, co bude dál, až budou mít s cestovními kancelářemi projetou celou Zemi a uvidí všechny filmy, doposlouchají poslední píseň, dospí se se všemi dívkami, dovychovají poslední děti a doluští poslední křížovku, zlezou poslední osmitisícovku, co chybí do sbírky, a co je dál za posledním mořem? Co nejkomfortnější čekání na smrt, které se každý snaží ukrátit, jak umí.

Jak na tenkém praskajícím ledě se pohybujeme mezi světem, který nás baví, a hlubinou nicoty. Máme štěstí, že máme těla s jejich potřebami – třetinu našeho ortelu prospíme, třikrát denně musíme jíst a kus času vezmou i sexuální starosti. Co dál, je otázka – musíme rychle přeskakovat ze zábavy za zábavou, než nás omrzí, abychom nějak přebili dotazy co dál a co jak se životem. Jsou mezi námi i samovrazi: ti se náhle zastavili a led se propadl, neboť občas, v jednom šíleném okamžiku člověk z dálky nahlédne marnost svého počínání, marnost svého úniku a již se mu nechce dále prchat. Vidina dlouhých let před ním se jeví jako nevydržitelné nekonečno. Jsou mezi námi takoví, kteří již nechtějí prchat a chtějí stát klidně; z tohoto místa existuje jen cesta k mystice nebo do psychiatrického ústavu, v každém případě je to cesta buď vzhůru do mrazivého nekonečně osamělého vesmíru, nebo cesta pod povrch věcí, do podobně mrazivé hlubiny.