Bože, že já blbec nejsem normální…

Zatčení komunistickou tajnou policií STB

z knihy Čím to je, že jste tak klidný? , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Tajná komunistická policie (STB) mě pořád sledovala. Jednoho dne v září 1952 jsem přišel ze školy a obědval rajskou omáčku, to si přesně pamatuju, a najednou buch buch na dveře – a estébáci. „Tak, pane kaplane, půjdete s námi.“ Tak mě sbalili, dovezli na estébárnu v Domažlicích, tam mně nasadili klepeta a řekli: „Jedem!“ A víš, kam mě vezli? Do Budějovic. Koukal jsem z auta – ruce v klepetech - jak lidi na polích dobývají brambory, ohníčky hořely a já jsem si připomněl mládí, kdy jsme pekli brambory. A říkal jsem si: „Bože, že já blbec nejsem takovej normální sedlák nebo chalupník, který sbírá brambory. Já se tady furt musím takhle kodrcat, protože jsem farář…“ Nebylo to poprvé. Jednou předtím jsem vedl pohřeb po Domažlicích a tam zas zametali nějací lidi psí hovínka. Já jim to tak záviděl. Byl už jsem s nervama hotovej. Tak jsem si říkával: „Pane Bože, kdybych byl býval tím metařem, tak jsem měl svatý pokoj a klidný život. A takhle…“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Václav Dvořák, Jan Mazanec

Témata: 1948 - 1960 - padesátá léta Komunismus a socialismus pronásledování STB, komunistická tajná policie kněz, kněžství zlo a utrpení

Související texty k tématu:

Komunismus a socialismus:
- Komunismus v prorocké předpovědi filosofa z 19. století
- Komunismus je mrtvý, avšak je třeba se z něj poučit
- Čechoameričan biskup Esterka v boji proti komunismu
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale byly samy zničeny
- Další texty k tématu komunismus a socialismus zde

Krize, utrpení:

Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty.
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku...
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Další texty k tématu: krize, utrpení