Bouře se zvedá

První poprava

z knihy Ohně v Namugongu , vydal(o): Trinitas

"Mukajango, chtěl bys předat králi poslední poselství ode mne?" Mistr popravčí se obával, že kdyby Josefovi poslední poselství odmítl, duch popraveného by mu pak mohl dělat potíže. Proto svolil: " Řekni králi, že se nezachoval ke mně spravedlivě. Řekni mu, že mu z celého srdce odpouštím. Ale musí svého činu litovat, jinak bude se zodpovídat před spravedlivým soudem Božím."

Mukajango slíbil, že vzkaz králi vyřídí a dodal ještě, že Josefa neupálí zaživa, protože byl k němu vždycky dobrý. Nejdříve mu dá uříznout hlavu. Katovi pomocníci přivázali mučedníka na hranici. U posvátného ohně byla zažehnuta pochodeň a přinesena blíže. Mukajango dal znamení svému pomocníkovi, který stál na hranici vedle odsouzence. Ve slunečním světle se zableskl dlouhý nůž, katův pomocník seskočil k zemi, pochodeň se dotkla dřeva a tělo Josefa Mukasy shořelo na popel…

Když onoho nedělního rána vyšli křesťané z kostelíka po poslední mši svaté, viděli oheň, který stravoval tělo Josefa Mukasy. Někteří věřící šli na místo nyní posvátné, aby truchlili. Byl tam Lwanga a zatímco klečel u popela svého přítele a vůdce, modlil se, aby se vždy řídil jeho příkladem a byl věrný ve víře, i kdyby měl pro to také podstoupit smrt.

"Josef šel do nebe," řekl Lwanga. "Nemáme vůdce uvnitř dvora. Brzy může být řada na nás, abychom byli upáleni. Jakmile budu mít po službě, hned půjdu požádat otce Lourdela, aby mě pokřtil."

"Půjdu s tebou," volal jeden katechumen, pak jiný a další. A tak byl vůdcovský plášť Josefův přenesen na bedra Lwangova, i když byl ještě katechumen. Od toho dne byl rádcem pážat uvnitř dvora a téhož odpoledne vedl skupinu hochů k otci Lourdelovi.

"Pokřti nás, otče! Pokřti nás, nežli zemřeme!" volali. Otec Lourdel věděl, že jsou dobře připraveni a proto je pokřtil. Lwanga si dal jméno Karel po arcibiskupu Lavigeriem, velikém vůdci misionářů. Jiní katechumeni přišli večer a někteří, kteří potřebovali další pokyny, zůstali dlouho do noci. Vraceli se do paláce potěšeni, ať už jim jitro přinese cokoli.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: A. E. Howell

Témata: mládež, mladí, mládí | oheň | příběh, povídka

Související texty k tématu:

Smrt a umírání:

Co chceš, aby o tobě lidé říkali, až umřeš? Mluvil jsem s jedním vytrénovaným mladíkem a řekl jsem mu: „Až zaklepeš bačkorama, spustí tě do jámy a potom si dají si řízek..."
Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila.
Smrt jako svatba s Bohem Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala.
Smrt, posmrtný život Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
Modli se za svou smrt To nejtěžší je správně zemřít. Je to zkouška, jíž nikdo neunikne. Modli se i ty o sílu pro tuto zkoušku... (Dag Hammarskjöld 1905-1961. Švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník OSN)
Další texty k tématu smrt a umírání zde