Proměna Matoušova srdce

Podnáčelník a velitel pluku

z knihy Ohně v Namugongu , vydal(o): Trinitas

Matouš Kalemba, podnáčelník a velitel pluku, bude na věky žít v srdcích katolíků v Ugandě. Býval to hrdý muž jako každý náčelník. Líní a špatní lidé se ho obávali. Když se rozzlobil, dal pořádnou ránu bičem. Rozdíl mezi ním a jinými náčelníky byl v tom, že to Matoušovi trvalo moc dlouho, nežli se rozzlobil.

Jako ostatní pohlaváři i on brával úplatky ve funkci soudce. Odsuzoval lidi k vysokým pokutám a požadoval dvojnásobný až trojnásobný poplatek od žadatelů u dvora. Lišil se od ostatních přísedících soudu tím, že peníze, které byly navíc, předával svému náčelníkovi, kdežto jiní si je nechávali pro sebe. Když se dozvěděl, že náš Spasitel nebyl jen malým náčelníkem, či podnáčelníkem jako on, ale králem a to Králem všech králů, který vládne na zemi i na nebi a přece lidi neokrádá, nezastrašuje a neubližuje jim, velmi se tomu podivil a jeho svědomí se pohnulo. Když se učil, že náš Pán měl pokorné srdce a získával lidi láskou, byl nadšen a přál si ho napodobit. Když slyšel vyprávět o umučení Páně, tento hrdý, silný pohlavár zaplakal. Zastřel si tvář rukama a díval se v ohromení na své prsty, mokré slzami.

Šel pak domů a když přecházel svou banánovou plantáží, viděl velmi starou ženu při práci. Když se Matouš blížil, žena právě pozvedla a položila si ruku na záda, aby si ulehčila v bolesti, kterou cítila. Matouš došel ke stařeně a soucitně ji oslovil: "Ženo, jsi už příliš stará na práci. Jsi unavená, že ano? Vezmi si své věci a jdi do prázdné chaty, která je poblíž mého domu. Kdybych tě potřeboval, posloužíš mi v domě."

Stařena si připadala jako ve snu. Padla na kolena, aby mu děkovala za neslýchanou velkomyslnost a ještě více žasla, když se Kalemba pustil do její práce, aby ji dodělal. Byla to práce ženská.