Články
4. 1. 2013, IMA, MB (Foto: IMA)
Vyfoť Betlém! Soutěž prodloužena
Možná jste letos zažili u jesliček něco mimořádného... a možná jste přitom měli foťák v ruce! Po loňské soutěži "Vyfoť Mikuláše" vyhlašuje portál www.vira.cz novou soutěž o nápaditou fotografii betléma případně spojenou s nějakým zajímavým příběhem. Hlavním záměrem není soutěž, ale příležitost podělit se o příběh Vánoc z Vašeho úhlu pohledu.31. 12. 2012, Kateřina Lachmanová
Občas nás zarazí, jak ten čas běží
Občas nás zarazí, jak ten čas běží: v trávě se ještě válejí ohořelé rachejtle, a už zase slavíme Silvestra; lidé, které člověk znal v kočárku, už vozí svoje děti; stojíme nad hrobem člověka, u kterého jsme nečekali, že nás předejde…27. 12. 2012, Tim Guénard (Foto: Lucie Černá)
Děti z děcáku, aneb život bez rodiny. Autobiografické vzpomínky.
Mířím do bran určených pro opuštěné děti, které nikomu nepatří. Veden sociální pracovnicí vstupuji do jednoho křídla dětského domova. Dívá se na mě přísně a dává mi číslo složené z mého data narození a čísla okresu, kde jsem se narodil.21. 12. 2012, (Foto: IMa)
Vánoce přinášejí i frustraci. Co s tím?
Vánoce jsou v povědomí lidí spojené s klidem, pohodou, mírem a rodinným krbem. Vytvořit takovéto Vánoce ale někdy stojí mnoho energie a za určitých okolností se to nemusí zdařit vůbec. Pro někoho se výše zmíněné „vlastnosti“, či nároky Vánoc mohou stát zdrojem frustrace, zoufalství a smutku. Co na to psycholog?18. 12. 2012, (Foto: IMA)
Přetvářet se nelze donekonečna...
„Chtěla jsem před ním vypadat co nejlépe. Vždycky jsem se před schůzkou pečlivě nalíčila, co nejlépe oblékla, abych udělala dojem. Moc jsem se bála, aby mě neopustil,“ popisuje na internetovém diskusním fóru Jana a ptá se na radu. „Moc jsem se snažila, abych před ním byla dokonalá. Tak proč mě opustil?“11. 12. 2012, Eduard Martin
Seděl jsem za kulometem a rozmýšlel, zda střílet. Byl Štědrý večer.
Díval jsem se na vojáky, jak běží s puškami, na kterých mají nasazené bajonety… pádí proti mému úseku fronty. A já sedím za kulometem… Ale střílet na někoho … o Vánocích? Mohou mě ale zabít... (Z vyprávění pamětníka 1. světové války.)30. 11. 2012, (Foto: IMa)
Kdo nemá cíl, ten se asi sotva vydá na cestu
Co očekáváme, že se stane v posledních adventních dnech před svátky? Tato otázka je na místě. Bez ní se nám nepodaří dobře prožít letošní čas adventní, protože kdo nemá cíl a kdo se do cíle netěší, ten se asi sotva vydá na cestu.28. 11. 2012, Wanda Póltawská
Přežila jako pokusný králík v koncentráku Ravensbrück. Přesto zůstala člověkem.
Strhující svědectví mladé dívky, která přežila jako „pokusný králík“ v koncentračním táboře Ravensbrück. Výpověď Wandy Półtawské je na jednu stranu skličující, na druhou však velmi nadějná a dokládající, že i uprostřed pekla si lze zachovat lidskou důstojnost.22. 11. 2012, Hana Pinknerová (Foto: ima)
Číst Bibli na mateřské? A kdy asi?!
Stěžovala si jedna mladá maminka, že ji to doma nějak nebaví. Že své děti sice velmi miluje, ale otravuje ji, že jí pořád visí na šosu, že ji napadají nápady pro děti už věkem starší, a tahle mrňata vlastně nedokáže kloudně zabavit.20. 11. 2012, Kevin Leman (Foto: IMA)
Rodina potřebuje trávit čas spolu
Chcete-li vytvořit rodinu, musíte spolu trávit čas, musíte společně jíst, hrát hry a hovořit spolu.16. 11. 2012, Miloslav Vlk (Foto: IMA)
Listopadová revoluce 1989 a Anežka Česká
Před více než dvaceti lety dosáhla velká postava našich duchovních dějin, Anežka Česká, koruny svatosti a o pět dní poté, 17. listopadu 1989 zahájil policejní zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě události „sametové revoluce“.12. 11. 2012, Tim Guénard (Foto: IMa)
Zpověď týraného dítěte
Jednoho dne přichází na návštěvu rodinný přítel. Otec je už velmi opilý. Když mi chce dát nářez jako každý den, onen muž zasáhne. Otec ho v záchvatu vzteku bodne nožem...Nazítří u nás zvoní nějaká paní. Chce mě vidět, ale moje nevlastní matka to odmítne.9. 11. 2012, (Foto: www.vecerduvery.cz)
Důvěra nám otevírá nové horizonty (rozhovor s bratrem Wojtkem z komunity Taizé)
Česká republika je stejně jako mnoho dalších zemí poznamenaná svou historií. Možná to je i důvod, proč je zde vyjadřování víry diskrétnější než jinde. Ale je neuvěřitelné, že víra byla dál předávána i v těchto těžkých časech. Pro dnešní mladé lidi není víra pouhou tradicí či rituálem, ale je to vědomá, vážně činěná životní volba. Taková víra je mnohem zralejší, pevná, je integrální součástí života.7. 11. 2012, Tim Guénard (Foto: IMa)
Nikdy jsem nepochopil, proč mě matka opustila
Nepolíbí mě, nerozloučí se. Nic, ani slovo. Žena se vzdaluje. Má bílé kozačky. Mám tři roky a moje matka mě právě přivázala ke sloupu elektrického vedení u nějaké polní cesty, která nikam nevede. Dojde k autu, zaparkovanému na kraji silnice. Vzdaluje se. Mizí... Vidím jen mlhu.6. 11. 2012, (Foto: IMA)
Navzdory zraněním od rodičů můžeme žít jinak
Jak se zranění, která jsme v dětství utrpěli, projevují v dospělosti? Například tím, že nám dělá potíže navázat trvalý vztah, nedokážeme věřit ve vlastní štěstí, neumíme druhému člověku říct: „Mám tě rád,“ navazujeme vztahy, které jsou odsouzeny k zániku, odmítáme lásku a jakékoliv projevy citu, chováme se jako bernardýni, jejichž úkolem je všechny okolo stále zachraňovat…1. 11. 2012, Christine Ponsardová (Foto: IMa)
Jak mluvit s dětmi o smrti?
Jsme někdy v pokušení setkání dětí se smrtí oddalovat, jak jen to jde. „Vždyť na to stejně brzy přijdou, na utrpení mají času dost.“ Někdy to samozřejmě není možné. Ale je to vůbec žádoucí? A jestliže se s dětmi o smrti mluvit má, tak jak?29. 10. 2012, Karel Fořt
Karel Fořt byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka
Karel Fořt - coby "Otec Karel" z Radia Svobodná Evropa byl prezidentem republiky 28.10.2012 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Karel Fořt prožil zajímavý, napínavý a plodný život ve službě Bohu a vlasti.26. 10. 2012, Ludvík Armbruster, Aleš Palán (Foto: IMa)
Smrt - cíl našeho života?
Na smrt se nelze dívat jako na nějakou provozní nehodu. Jako na něco, co by mělo běžet a najednou selhalo, už se to netočí. Je to ale naopak něco, k čemu rosteme, k čemu máme dozrávat. Kráčet a růst ke smrti znamená dozrát tak, abychom byli opravdu schopni svěřit se Bohu, umřít do Jeho náručí.24. 10. 2012, Hana Pinknerová (Foto: ima)
Jednou jsem se už rozzuřila
V naší ulici se už víc než půl roku opravuje vodovod a kanalizace. Každý den ráno nás budí hluk sbíječek a kompresorů, pod okny nám burácejí motory těžkých náklaďáků, okna pokrývá každý den nová vrstva narůžovělého prachu. Jednou jsem se už rozzuřila. Velký bagr běží naprázdno pod naším oknem už aspoň půl hodiny. Obouvám boty a vybíhám před dům.
Sekce: Články
