Každý člověk stárne. Přemýšlet o stáří není tedy jen úkolem starých, ale je důležité pro každého. Náš život bude úspěšný jen tehdy, pokud se k procesu stárnutí postavíme čelem. Stárnutí je základní zkušeností člověka. Uvažovat o stáří znamená zároveň také vždycky přemýšlet o tajemství samotného lidského bytí.
Člověk stárne sám od sebe. Jestli se ale jeho stárnutí vydaří, to už záleží na něm. Správným způsobem zestárnout je velké umění. Umění pochází od slova „umět“, které souvisí se slovy „vědět“, „rozumět“ a „znát“. Umění stárnout vyžaduje něco vědět o tajemství stáří. Potřebuje trénink. Něco umět nepřijde samo od sebe. Nemusí být hned všechno perfektní. Kdo se chce naučit umění stárnout, smí při tom dělat i chyby. Člověk napodobuje to, co vidí v přírodě a co vnímá prostřednictvím myšlenek, které do něj vkládá Bůh.
Existují základní pravidla umění stárnout, která platí pro každého. K těm patří kroky přijetí, odevzdání a vyjití ze sebe. Kdo se chce tomuto umění naučit, musí se vycvičit v těchto ctnostech stáří. Ovšem i přes všechna obecná pravidla si každý musí nakonec najít svou vlastní, zcela osobní cestu. Musí se sám rozhodnout, jak bude se svým stářím zacházet, jak bude zacházet s tím, co k němu přichází zvenčí, se svými nemocemi, s prožitky ztráty a s poznáním vlastních hranic.
Stáří by mělo být jako podzim, mírný sluneční svit, plno nádherných podzimních barev, oslavy úrody, užívání si darů stvoření. Během aktivního života a při práci nemůže člověk vnímat všechno. V podzimu života můžeme začít vnímat a užívat to krásné. Nemusíme už podávat výkony, stačí jen být. I následná zima má svou krásu. Je plná ticha a klidu. Ale jak podzim, tak zima umí ukázat i svou druhou tvář. K umění stárnout patří , že přijmeme podzim a zimu nejen v jejich kráse, ale i s jejich drsností, a při tom všem, co nás tísní, objevíme lásku, která má schopnost proměňovat a oteplovat každou životní etapu.
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Umění stárnout , kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství . Několik kapitol z této knihy naleznete zde
2. 5. 2010 , Anselm Grün
Umění stárnout
Související texty k tématu:
Čas:
- O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme...
- Občas nás zarazí, jak ten čas běží
- Svou budoucnost neznáme. Známe ale Toho, kdo ji zná...
- Naším domovem není čas, ale věčnost
- Kdo se modlí, nemarní čas
- Zítra by již mohlo být pozdě
Senioři, stáří:
- Každého z nás čeká stáří - a účinně se na něj připravovat můžeme již ode dneška... Ve svém stáří zvládneme přijmout sami sebe jen tehdy, pokud postavíme svůj život na nějaký bezpečnější základ, a tím základem je Bůh.
- Nikdo mi nezaručí, že nezhloupnu, nebo že těžce neonemocním Na všechny strachy je třeba se podívat v modlitbě před Bohem.
- Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, bude závidět mladým Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Závidí mladým lidem jejich mládí, jejich budoucnost, plány a naděje a pokouší se jim ztrpčovat život...
- Slovo ´stáří´ dnes zní skoro jako nadávka Slovo „stáří“ dnes nemívá právě nejlepší zvuk - ani u lidí, ani u věcí. Co je nové, to je vždy prezentováno v nabídce reklamy jako lepší, co je starší je zastaralé a tedy horší...
- Stáří jako nová šance Stárnutí si žádá ochotu pracovat na sobě a postavit svůj život na nových základech. Jedině tak bude úspěšné. Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat. Právě ztracená chuť…
- Stáří mi nahání strach Pokud se člověk nachází uprostřed pracovního procesu, má rodiče a praktikuje víru, pak pociťuje většinou naplněnost vlastního života. Přijde však stáří, kdy rodiče odcházejí na věčnost, ztrácejí se…
