Naplněné stáří nepřijde jen tak samo od sebe. Musíme přijmout fakt, že to, co jsme doposud zpívali, říkali a dělali, ztratilo svůj půvab. Ale právě v tom se otevírá i šance. Poznáváme, že po tom všem, co jsme vykonali, nejsme vůbec nic – nebo jak by to nazval Ježíš: jsme jen neužiteční služebníci. „Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat“ (Lk 17,9). Na základě svého dřívějšího výkonu si nemůžeme nárokovat vůbec nic. Nemůžeme ani ustrnout a spokojit se s tím, co už je za námi. Stále znovu na sobě musíme pracovat, neboť i Bůh je ten, kdo neustále všechno tvoří nové. Také stárnutí si žádá ochotu pracovat na sobě a postavit svůj život na nových základech. Jedině tak bude úspěšné. Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat. Právě ztracená chuť toho, co už máme za sebou, nás přinutí začínat stále znovu – a právě proto zůstaneme živí.
Naplněného stáří lze dosáhnout jedině skrze žal: musím oželet vše, co mi bylo vzato. Jedině tak mohu v sobě snad objevit něco nového. Svou minulost člověk už nikdy nepřivolá zpět. Musí na ni ale nějakým způsobem reagovat. Buď zatrpkne, nebo svůj život přijme. Může se soustředit na to, co v životě ztratil a čeho nedosáhl, nebo si může s vděčností připomínat vše, co během svého života obdržel a získal.
Všechno, na co vděčně vzpomínáme, nám zůstane. Nepřijdeme o to, i když někdy budeme cítit opak. Pokud s vděčností pohlížíme na svůj život a smiřujeme se s ním, pak se stáváme – i při vší naší nemohoucnosti a slabosti – požehnáním pro lidi ve svém okolí. Ukazujeme jim sami na sobě, že i přes nenaplněné touhy a rány osudu může být život naplněný a „celistvý“. Smířit se ve stáří se sebou a svým životem není vůbec snadné. Friedrich E. von Gagern popisuje svou zkušenost stárnutí následovně:
„Čím jsem starší, tím víc mě tíží všechno to, co jsem neudělal, kde jsem selhal, zklamal sám sebe kvůli lenosti, tvrdosti srdce, touze po moci, egoismu. Blaze tomu, kdo věří v Boha, kterého může pokorně požádat: ‘Pane, odpusť mi!’“
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Umění stárnout, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
8. 1. 2010 , Anselm Grün
Stáří jako nová šance
Autor: Anselm Grün
Související texty k tématu:
Láska k sobě, sebepřijetí:
- Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
- Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
- Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
- Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
- Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí
Štěstí
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým. Když ale člověk nic nepovažuje za samozřejmé...
- Chci vyhrát ve sportce, Bože! Pane Bože, chtěl bych vyhrát ve sportce, příští středu, pořádný balík. Můžeš mi s tím pomoci ? Děkuji za kladné vyřízení.
- Pokud nemáme žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Tvoje štěstí nespočívá v hromadění ... čehokoliv Náčelník Ralph je šedesátník, kterého zvolili do svého čela Indiáni z ostrova Vancouver v západní Kanadě. Lidé si ho vybrali pro jeho osobní vlastnosti. Tento člověk mi vyprávěl příběh o tom, co…
- Deset psychologů z devíti doporučuje denní dávku… Všímat si drobností a žasnout nad nimi je významnou cestou ke šťastnému prožívání života. Je to jakési přirozené antidepresivum, které nám pomáhá čelit bezcitnosti, lhostejnosti, nudě…
- Možná mě čeká štěstí jinde, než kam se úporně deru Moje štěstí možná není v tom prodrat se tam, kam prahnu, ale nechat se vést na své místo.
- Další texty k tématu štěstí a radost
Senioři, stáří:
- Každého z nás čeká stáří - a účinně se na něj připravovat můžeme již ode dneška... Ve svém stáří zvládneme přijmout sami sebe jen tehdy, pokud postavíme svůj život na nějaký bezpečnější základ, a tím základem je Bůh.
- Nikdo mi nezaručí, že nezhloupnu, nebo že těžce neonemocním Na všechny strachy je třeba se podívat v modlitbě před Bohem.
- Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, bude závidět mladým Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Závidí mladým lidem jejich mládí, jejich budoucnost, plány a naděje a pokouší se jim ztrpčovat život...
- Slovo ´stáří´ dnes zní skoro jako nadávka Slovo „stáří“ dnes nemívá právě nejlepší zvuk - ani u lidí, ani u věcí. Co je nové, to je vždy prezentováno v nabídce reklamy jako lepší, co je starší je zastaralé a tedy horší...
- Stáří jako nová šance Stárnutí si žádá ochotu pracovat na sobě a postavit svůj život na nových základech. Jedině tak bude úspěšné. Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat. Právě ztracená chuť…
- Stáří mi nahání strach Pokud se člověk nachází uprostřed pracovního procesu, má rodiče a praktikuje víru, pak pociťuje většinou naplněnost vlastního života. Přijde však stáří, kdy rodiče odcházejí na věčnost, ztrácejí se…
