11. 12. 2007 , Anselm Grün

Umění přijímat dary

Poděkovat dokáže jenom ten, kdo umí přijímat dary. Schopnost dát se obdarovat dnes ovšem připadá lidem stále obtížnější.

Mnozí se totiž domnívají, že všechno je třeba si zasloužit. Jsou přesvědčení,
že dar si musí zasloužit:
svou snahou splnit dárcovo očekávání.

Jsou přesvědčeni, že si jej vyslouží teprve patřičným výkonem. Člověk, který se domnívá, že si všechno musí udělat sám, se však stěží zmůže na vděčnost.

Potřebuje si nejprve znovu
osvojit postoj přijímajícího.
Přijímání ovšem předpokládá
postoj prázdnoty a otevřenosti.

Ten, kdo si všechny své potřeby plní sám,
nedokáže už nic přijmout od druhého.
Do plné číše vína se nedá dolévat.

Mnozí trpí pod tlakem dojmu,
že jejich číše musí být
po celý čas až po okraj plná.
Jenže v takovém případě nejsou schopni
přijmout zázrak lásky,
kterým je touží obdarovat někdo jiný.

***

Se svolením převzato z knihy: Štěstí vděčnosti od Anselma Grüna, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Autor: Anselm Grün

Témata: darování, dávání, dar | manipulace, očekáváni od druhých | vděčnost

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...