Smutné a nudné křesťanství

Dotaz:

Dobrý den! Rád bych se na Vás obrátil se svým problémem. Už delší dobu mě velice moc přitahuje křesťanství, ale jsou stále určité věci, které se mi nedaří i při dobré vůli "skousnout".

Velice často mám takový pocit, ať ze čtení různých článků, rozhovorů s lidmi, či při četbě Písma, že křesťanství je hlavně takový souhrn přísných příkazů a zákazů, které když budu dodržovat tak, jak je žádáno, budu žít naprosto nudný a nezajimavý život plný odříkání, modliteb, atd. jako zmanipulovaná loutka. Zkrátka, že už si vůbec nic ze života neužiju a budu své víře otročit.

Někdy mi to přijde jako volba mezi špatným a špatným: když budeš tohle dělat, budeš na věky trpět v pekle, když to nebudeš dělat, nebudeš trpět v pekle (ale nebudeš mít nic z normálního života). Takže tam vlastně svobodná vůle člověka ve skutečnosti asi není.. Zkrátka, nedaří se mi v křesťanství cítit Boží lásku, o které se v něm mluví, spíš tam vnímám jen takový ten bič na neposlušné. Sice ne vždycky (mívám i pocity velice kladné a inspirující), ale často mě tyhle obavy a nejistoty pronásledují.

Můžete mi prosím Vás nějak poradit? Co bych měl dělat? Předem Vám velmi děkuji za odpověď!


******** Odpověď ***********

Milý Jakube, zdravím a naprosto chápu Tvoji otázku. Já jsem toto prožíval úplně stejně, zvláště ve chvíli, když jsem se rozhodoval pro kněžství.

Vnitřně jsem vnímal, že stát se knězem je pro mne správná cesta, že mne Bůh k tomu volá, ale strašně jsem se bál, že to bude strašná nuda a nic si už neužiju a akorát budu závistivě pošilhávat po ostatních.

Ona bohužel spousta toho, co člověk může slyšet v různých kázáních či článcích, jak sám píšeš, se týká především morálky a tím pádem pravidel života. Jenže to je bez víry obrovská blbost!!!
Morálka má smysl jedině a pouze tehdy, když je dobrovolným a ochotným důsledkem toho zásadního, co je jádrem křesťanství: Potkáním se a živým, dynamickým vztahem s Kristem, který nás vede k svému Otci. A to v síle Ducha!
Jen tehdy jestliže tohle člověk pochopí srdcem a zažije, jak to je s Bohem fajn, vrušující a hluboké zároveň, tak se přiblížil tomu "vo čem to je", když se řekne žít jako křesťan.
Jen pak je možné se začít ptát, co mám dělat, abych tuhle dynamiku, hloubku a krásu života neztratil a nezašantročil. Ale opět jen ve spojení se zkušeností živé víry.

Problém je ale nyní ten, že mé řádky jsou jen mrtvou literou a ty potřebuješ potkat někoho, kdo víru radostně žije a s ním pak zcela otevřeně a natvrdo diskutovat všechny Tvé strachy.
Jakube, jen se prosím nenech vtáhnout do smutné zbožnosti, ta je přetvářkou a člověka dusí!
Držím Ti moc palce při hledání člověka či společenství ve Tvém okolí, kde bys mohl zažít duchovní radost a život z víry, který je všechno možné jen ne nuda a smutek.

P.S. Když napíšeš, odkud jsi, tak je třeba možné pokusit se Tě trochu navigovat, kam se obrátit.

-taub-


Převzato ze sekce Otázky a odpovědi na tomto webu.