Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může znamenat jak uznávání a podporu vládnoucí autority, tak ale i protesty, bojkot a odboj – jestliže to vyžaduje spravedlnost.

„Dávejte, co je císařovo, císaři,
co je Boží, Bohu.“

V Bibli nenalezneme mnoho jednoznačných textů o tom, jak by se měli křesťané stavět k politické moci. Jeden z nejvýznamnějších textů k tomuto tématu nalezneme  v Matoušově evangeliu:

Farizeové se uradili, jak by Ježíše chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Bible, evangelium Mt 22,15-21)

Dávat politické rady
na všeobecné úrovni nelze

Církev ve své nauce (GS) říká, že se neváže na žádný politický systém a že je nutné rozlišovat, co dělají v politice jednotlivé křesťané svým jménem jako občané vedení křesťanským smýšlením, a co dělají jménem církve. Není to alibismus, ale vyjádření toho, že dávat politické rady na všeobecné úrovni je nemožné.

Podpora, zodpovědnost,
bojkot, odboj…

Výše uvedený biblický úryvek není návod na to, jak jednat v konkrétním politickém uspořádání, není návod, kterou stranu volit a už vůbec to není návod pohrdat nebo ponižovat ty, kdo o těchto věcech smýšlí jinak, než my. 

„Dát císaři, co je císařovo“ ale znamená nezavírat oči před tím, že ještě nejsme v nebi, že žijeme ve světě a v lépe či hůře uspořádané společnosti. „Dát císaři, co je císařovo“ znamená žít jako občané země, kde se nacházíme, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem za tuto zem, která může znamenat jak placení daní a uznávání autority, tak protesty a bojkot rezistenci – jestliže to spravedlnost vyžaduje. I toto může být to, co je třeba dát císaři.

Rozhodující je
„dávat Bohu, co je Boží“

V uvedeném biblickém úryvku je ale další důležitá výzva: „Dát Bohu, co je Boží“, což je skutečnou pointou popisovaného setkání Ježíše a jeho tazatelů.

Jako je totiž na minci vyražen obraz císaře, tak je také na lidské tváři vyražen obraz Boží. To člověk, život každého z nás je to, co je Boží a co má být dáno Bohu. „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno“, říká Ježíš jinde.  „Bude vám přidáno všechno ostatní“ – také poznání toho, co je spravedlnost, co je třeba dělat a také odvaha správně jednat vůči autoritě dobré či zlé.

Rozlišit, co přísluší císaři:
podpora či odboj

Jestliže budeme na prvním místě usilovat o hledání Božího království a o to, abychom Bohu patřili celým svým životem – pak budeme umět také dát císaři to, co jemu v rámci spravedlnosti patří, ať už podporu, nebo odboj. 

(Zpracováno podle kázání P. Radka Tichého;
redakčně upraveno, zkráceno)