Člověk hledá své štěstí všude možně i nemožně
Člověk, který touží po nových zkušenostech a změně, hledá své štěstí všude možně i nemožně… Lidé si tak myslí že alkohol, drogy, pornografie, sociální sítě, peníze, moc nad druhými, nevázaný sex … mohou naplnit jejich touhu po nových a hezkých zkušenostech, touhu po štěstí a naplnění. Daň za takovéto jednání je ale bohužel příliš vysoká a nevede k tomu, po čem jsme v hloubi srdce toužili Člověk tak lapá po dechu, dusí se.
V současné lidé mají tolik věcí, které jim usnadňují a zpříjemňují život. A přesto jsou uštvaní a ztracení. Chcete-li v dnešní době zbohatnout, staňte se psychiatrem, budete mít hodně pacientů. Taková je realita. Současný člověk je smutný, lapá po dechu. Podívejme se na statistiky. Nejvyšší procento sebevražd je ve vyspělých zemích.
Augustin říká, že nic nemůže naplnit naše srdce, jedině Bůh.
Všichni nějak vnímáme prázdnotu, nic nás nedokáže uspokojit
V Bibli v evangeliu je výstižný případ ženy, která trpěla neuhasitelnou touhou žízní po naplnění svého srdce – samařskou ženu. Střídala jednoho muže za druhým. Muž, se kterým žila, už byl její pátý, ale nepřestávala být smutná a uzavřená. Ježíš se s ní setkal v pravé poledne u studně. Představte si ji, jak jde v pravé poledne pro vodu. V Samaří si nikdo nejde nabírat vodu v době oběda, protože je vedro. Lidé tam chodí pro vodu buď brzy ráno, nebo večer, ale ne v poledne. Proč tedy šla v poledne? Nechtěla se s nikým setkat, chtěla být sama. Byla uzavřená do sebe, vzdálená ode všech. Její život ji neučinil šťastnou, právě naopak. Byla tak zatrpklá, že Ježíši nechtěla podat ani sklenici vody.
Ježíš se této ženě ale představil jako pramen živé vody. „Nechceš mi dát napít, ale kdybys věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, spíše bys ty prosila jeho, aby ti dal napít živé vody.“ Z její odpovědi můžeme vycítit, jak velká je její žízeň. Nedočkavě Ježíše žádá: „Pane, dej mi tu vodu.“
Všichni nějak vnímáme prázdnotu, a to až do té míry, že nás nic nedokáže uspokojit. Vezměme si například mladého muže, který touží po silné motorce – doslova žízní po motorce. Myslí si, že silný motocykl dokáže naplnit celé jeho srdce. Na motorce nemusí být nic špatného, ať ji má. Pokaždé když se na svou motorku podívá, bude štěstím bez sebe, ale kdybyste se na toho mladíka podívali o šest nebo osm měsíců později, viděli byste, že se něco stalo. Už se nestará o svou motorku tak jako předtím, znovu pociťuje prázdnotu a hledá něco jiného, co by ho učinilo šťastným. Člověk neustále něco hledá, ale nikdy není schopen říct, že už je spokojený. Jedna věc ho vede k další a nikdy mu nepřinese trvalé štěstí, protože nedokáže mít trvale uspokojené srdce.
Touhy člověka zná a může naplnit jen Jeden
Jediný, kdo dokáže zcela naplnit touhy člověka, je Bůh, Ježíš. Štěstí nelze najít bez Boha. Jestliže totiž učiníme prioritou našeho života motorku, automobil, dům, bazén, nebo kariéru, nebo cokoliv jiného, můžeme si být jistí, že zakrátko budeme hledat něco jiného. Nikdy nebudeme spokojeni a budeme lapat po dechu. Naším jediným dechem má být dech Boží -Duch Svatý. On jediný nás může v životě vést k pravdě a ke skutečné svobodě. Proto namísto hledání nejrůznějších „pokladů“ se obraťme k Ježíši a přijměmě ho jako prioritu svého života. Jedině on dokáže naplnit náš život. Učiňme Ježíše ústředním bodem svého života i jednání.
Narodili jsme se, abychom žili v Bohu, oceánu svého života. Přišli jsme na svět, abychom byli s ním, jak to řekl Augustin z Hypoo: „Nepokojné je moje srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.“
On každého z nás miluje.
Naslouchejme mu v modlitbě,
setkávejme se s ním v četbě Bible – Božího slova,
zakoušejme ho v setkávání s ostatními křesťany.
Milujme ho…
