Často ani netušíme, co se odehrává v zákulisí našeho života.
V Bibli, ve Starém zákoně, je jednou z klíčových postav Mojžíš – muž, který vyvedl Boží lid z egyptského otroctví a pak ho čtyřicet let vedl pouští, kde se zformoval ve skutečný národ.
Ale Mojžíšův život byl od samého počátku v ohrožení. Za to, že přežil, vděčil pěti statečným ženám:
Tou první byla Šifra a druhou Púa – židovské porodní báby, které při jeho narození vzdorovaly faraonovu krutému rozkazu a zachránily stovky novorozených chlapců.
Třetí byla jeho sestra Miriam, která pohotově a s odvahou přivedla jako kojnou jejich vlastní matku.
Čtvrtou ženou byla právě jeho matka – žena, která dokázala předat víru nejen Mojžíšovi, ale i jeho sourozencům Áronovi a Miriam.
A nakonec – zcela nečekaně – faraonova dcera. Projevila soucit, Mojžíše zachránila a vychovala ho jako vlastního.
Mojžíš tehdy nemohl tušit, co všechno se v zákulisí dělo, aby byl zachráněn. Ale Bůh od samého začátku jednal – neviditelně, ale mocně. A používal k tomu srdce a ruce těch, kteří mu důvěřovali.
Také v našem životě se mnohé odehrává v tichém zákulisí. My to možná vůbec nevidíme, nerozumíme tomu, nebo nám některé věci připadají nesmyslné a bolestné. Ale Bůh i dnes jedná. A možná právě skrze to, co nás teď bolí, skládá dohromady něco většího – něco, co nám dá smysl až časem.
Máme ale jistotu, o kterou se můžeme opřít: „Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici.“ (Žalm 121,5)
Bůh vidí širší souvislosti. Na nás je důvěřovat mu a naslouchat jeho hlasu – ať už k nám promlouvá v našem nitru, skrze své slovo, nebo skrze druhé lidi. Můžeme za všech okolností spoléhat na to, že Kristus skrze náš život uskutečňuje svůj dobrý záměr.
Zůstaňme věrní.
Důvěřujme, že jeho dobrota
bude v našem životě zářit.
A mějme jistotu,
že i když to zatím nevidíme,
Bůh působí v zákulisí.
