Bůh se nestydí za mou lidskost, naopak, přichází, aby ve mně přebýval. On mě provází svým Duchem, osvěcuje mě a činí mě nástrojem své lásky k druhým, ke společnosti a k celému světu.
Zůstáváme-li v jeho lásce, On sám přebývá v nás, náš život se stává Božím chrámem a tato láska nás osvěcuje, proniká do našeho myšlení a do našich rozhodnutí, až se rozšiřuje i na druhé a vyzařuje do všech situací našeho života. Toto, bratři a sestry, je právě dar Ducha Svatého, který nás bere za ruku a dává nám zakusit i v každodenním životě Boží přítomnost a blízkost, činí nás svým příbytkem.
Je krásné, že když se podíváme na své povolání, na skutečnosti a osoby, které nám byly svěřeny, na závazky, které plníme, na svou službu v církvi, může každý z nás s důvěrou říci: i když jsem křehký, Bůh se nestydí za mou lidskost, naopak, přichází, aby ve mně přebýval. On mě provází svým Duchem, osvěcuje mě a činí mě nástrojem své lásky k druhým, ke společnosti a k celému světu. více
