Úzkosti, strach ze smrti

Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o pomoc. Už delší dobu trpím úzkostí, hlavně při myšlenkách na smrt a konec svého života... Snažila jsem se o tom mluvit s panem farářem. Většinu našeho hovoru jsem ale brečela a vlastně mi nijak nepomohl.

Mám 3 malé děti a moje úzkost mě opravdu sžírá tak, že nejsem moc schopná se o ně plnohodnotně starat, radovat se s nimi.  Pořád doufám, že existuje způsob, jak se se smrtí smířit, přijmout ji, protože smrtí se  vlastně dostaneme ke Kristu, k Bohu. Potřebuji zpracovat, že smrt není trest ani  nic špatného, ale naopak něco, na co se má člověk těšit. Mně to ale momentálně nejde. Bojím se a propadám zoufalství. Existuje, prosím, někdo, kdo by mi s tím pomohl, abych  mohla zase žít s radostí?

Milá ...

děkuji Vám za důvěru, se kterou jste nám svěřila své téma a tím otevřela dveře k tomu, aby se Vaše situace mohla změnit.

Píšete, že trpíte úzkostmi. Otázka je, jestli se týkají jen momentálně toho, o čem píšete, nebo je to trvalejší obrázek Vašeho prožívání. V tom případě je moudré se obrátit na psychiatra nebo obvodního lékaře, sdělit mu míru svých obtíží a případně si nechat předepsat antidepresiva, která ten kolotoč točící se kolem negativních věcí ve Vaší hlavě může zmírnit a proměnit směr pohledu. A o to opravdu jde. Vždy je možné věci nahlížet z různých stran a dokonce si smíme vybrat odkud budeme věci nahlížet. Jestli ze strany důvěry, dobra a lásky nebo hrozeb zla.

Někdy je ovšem člověk tak přetížený (a mít tři malé děti je velký zápřah!), že zlo využije naše oslabení a snadno pootočí náš pohled do nejistot. A s tím si člověk sám někdy nepomůže. Proto je dobré hledat všechny dostupné prostředky k tomu, abyste mohla být od sžírajících úzkostí svobodná. A medikace může tomu procesu napomoci. Zároveň je tu možnost terapie jako prostoru, ve kterém je možné postupně  zátěže uchopovat do ruky a pak je i odkládat a dělat si tak prostor pro pohled z jiné strany, proto doporučuji vyhledat dostupného terapeuta.

Nicméně to nejdůležitější je to, jak vnímáte Boha. Vy úplně přesně víte, jak byste chtěla věci prožívat a je to nesmírně správné tušení vedoucí k pokoji. Zprávy, které slýcháte, jsou často vytrženy z celku, pak mohou udělat paseku ve Vašem srdci. I když jsou ty zprávy platné, mají souvislosti, my si ale pod nimi představujeme věci hrozné a ne láskyplné. Jenže Bůh je Láska a bude i na konci našich dní i světa. On od své lásky neustoupí.

Asi by se tu dalo psát mnoho o Boží lásce k nám, o té nejosobnější, kterou Vás miluje jako své dítě, jako své nejmilovanější hýčkané dítě, když mu to dovolíte, a přesto by to bylo málo. Zkuste mu dovolit, aby mohl s Vámi být, dovolit, aby Vás miloval a naučte se to vnímat. A tím ho poznávat. Zkuste jakoby vystrčit tykadla na Boží dobro a jimi vnímat, čím vším Vám Bůh žehná každý den. Zkuste s ním pěstovat skutečný vzájemný láskyplný vztah. Zkuste mu vyjadřovat vděčnost. Mluvte s ním jako s přítelem. O všem - i o tom negativním, tak jak věci prožíváte. Pak se pro Vás smrt nestane děsem, ale tím, co lze v pokoji přijmout s radostí ze setkání s tím, který Vás tak bezpodmínečně miluje. Zkuste ho pustit dovnitř sebe, svého prožívání a svého zakoušení.

Milá ..., nebojte se investovat do nalezení pokoje, třeba všemi zmíněnými prostředky. Moc Vám přeji, abyste postupně našla skutečnou vnitřní radost. Beru Vás s tím do modlitby a moc Vám držím palce, aby se Vám brzy ulevilo.
 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt