9. 3. 2023, tob
Těžká krize a únava se života
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Osobní krize, nemoc, smrt
Dobrý den je mi 23 let, studuji třetí ročník vysoké technické školy. Zdá se mi, že se na mě všechno sesypalo. Nedaří se mi dopracovat bakalářku a asi budu muset prodlužovat ročník. Mám ale strach, že na to neseženu dostatečný počet kreditů, protože většinu lehkých dobrovolných předmětů jsem si vyplácal minulý rok... Popravdě řečeno mě v průběhu semestru spíše naplňovala různá setkání, například v křesťanské skupině. Navíc mi v pátek nevyšla důležitá zkouška a z dalšího předmětu mi nebyl uznán zápočet kvůli tomu, že mi nebyly uznány protokoly.
Ač to může znít směšně, znechucují mě i spolužáci. Naváží se do toho, že by mi měl pomoci Bůh, když jsem věřící...
Přicházím na to, že cesta kterou jsem si zvolil někdy v 16 letech, kdy jsem šel na elektroprůmyslovku, pro mě vůbec není ta pravá, ale nevím, jak z toho ven. Bojím se toho, že bych v případě ukončení nebo prodloužení studia nenašel dobrou práci, protože nemám štěstí, jako ho měli ti, co to studium už ukončili. Nemůžu z toho spát, v sobotu ráno se děsím toho, co bude až pojedu v pondělí ráno opět na byt. Co mi řeknou při konzultacích a co bude za několik měsíců...
Moc děkuji za odpověď.
-redakčně upraveno-
Dej, ať změním, co změnit jde, a přijmu, co změnit nejde… a jedno od druhého rozeznám“.
Dobrý den,
i Vám a to v plném smyslu slova. Nejspíš Vám moc nepomůže, že nejste sám, kdo se ocitl v takové situaci a musí s ní zápasit.
Principiálně platí, že pokud Vám nevyhovuje situace, máte dvě možnosti: buď změníte přístup, nebo situaci. Obvykle slaví úspěch kombinace obojího, viz: „Dej, ať změním, co změnit jde, a přijmu, co změnit nejde… a jedno od druhého rozeznám“.
Ujasněme si, že na Vaše problémy není jednoduchý recept. Je třeba postupně zavádět řadu jednotlivých kroků. Jako první a nezbytný doporučuji najít si ve svém okolí důvěryhodné přátele a s nimi své potíže probírat. Sdílená bolest je poloviční. A také zpětná vazba – byť někdy drsnější – bývá cenná.
Druhým krokem je řešit věci tak, jak přicházejí, krok za krokem. Netrapte se tím, co bude za několik měsíců, každý den má dost svého trápení. Žijte přítomnost! Ne ovšem ve smyslu: „Po nás potopa“, ale tak, že mnohem důležitější, než co mi řeknou při konzultacích v budoucnu, je, kolik času dnes věnuji učení, modlení, práci, sportu…
A třetím krokem je celkem nepřekvapivě modlitba. Je jistě dobré prosit o úspěch při zkoušce. Neméně dobré je prosit za porozumění tomu, jak správně volit v dané situaci. A úžasné je ve všech životních situacích Boha chválit a upřímně mu děkovat. Stále platí Augustinovo, že se nemodlíme proto, abychom Boha informovali, ale abychom sebe formovali.
Tyto tři kroky jsou dobrým začátkem a nepochybuji, že dál se Vám cesta začne ukazovat stále více sama od sebe.
-redakčně upraveno-
Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt
Související texty k tématu:
Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení - iluze, kterou je třeba rozptýlit
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde