Strach číst v kostele

Dobrý den,
obracím se na vás s otázkou ohledně povinnosti čtení v kostele. Jsem věřící a do kostela chodím u nás ve farnosti často i ve všední den. Nedávno se mě kněz zeptal, zda bych nechtěla číst čtení. Já jsem mu to s úsměvem slušně odmítla.  Jsem spíše tišší typ, nerada jsem v popředí a viděna, jsem hrozný stresař. Sevře se mi hrdlo, třese hlas.

Někde jsem i slyšela, že je to pýcha, která nedovolí selhat před lidmi. Že se člověk stydí. Přemýšlela jsem nad tím a tu pýchu tam asi nevnímám. Možná je to chyba. Vím že je to o cviku, ale nemám na to jaksi odvahu. Možná mě trápí i výčitky, že mám nízké sebevědomí a nedokážu to.

Kněz nakonec musel číst čtení sám, nikdo jiný se nenašel. Vím, že jsou daleko důležitější věci než se trápit takovou hloupostí, ale pořád je ve mně ten pocit, že je to ode mne povinnost. Je to tak?

Čtení Božího slova je služba při slavení mše svaté. Neměl by jej číst kdokoliv, ale každý věřící je k této službě zván. Je dobré a praktické projít lektorskou přípravou tzn.: kurz, jak číst, jak se na čtení připravit prakticky, duchovně, způsob čtení a práce s mikrofonem atd. Do budoucna, je-li to to ve Tvých silách, jdi do toho. Boží slovo si zaslouží přípravu, praxi čtení a hlavně modlitbu, aby Duch svatý vedl ty, kdo čtou a otevíral srdce těm, kdo poslouchají. To je princip: Boží slovo nás uvádí do Tajemství Nejsvětější Trojice.
Neboj, není všem dnům konec. Když příště bude příležitost, tak se jí chop. Sám vzpomínám, jak se mi poprvé třásla kolena. Dnes rád čtu Boží slovo, jak soukromě, tak i veřejně v kostele.
V úvodu bible se píše : Každá četba Písma svatého má být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem.
Ať to zakoušíš a ráda sloužíš.

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost