Procházím krizí, mám strach, co bude.

Dobrý den,
vlivem těžkých životních okolností posledního roku, jsem začal zpochybňovat vše, v co věřím. Když jsem se obrátil na přátele, otočili se ke mně zády. Zůstal jsem sám. Moje pochybnosti řešit nechtěli...  Měl jsem pocit, jako by ani nechtěli přemýšlet. Není u některých lidí víra pouze mechanismus, jak se vyrovnat s realitou? Jak si udržet vlastní zdravý rozum?

Když usínám, často přemýšlím o tom, co bude dál nebo o tom, co bylo, než jsem se narodil,  ...,  obklopuje mne nepopsatelný pocit. Je podobný strachu, ale né tak docela. Je to jako věčnost, smrsknutá do kratké chvíle, celého vás obklopí a jak rychle přijde, tak rychle odejde. I když se snažím, udržet ani vyvolat ho znovu mi nejde...  je mi  úzko... rád bych o tom s někým  promluvil, ale nemám s kým...

-redakčně upraveno-

Milý J.,

děkuji vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete o pochybnostech,  o prožitcích duchovního zakoušení toho, co Vás přesahuje, o tom, že hledáte a nenacházíte spřízněnou duši pro rozhovory...

Píšete o prožitcích jakoby věčnosti. Snažíte se je znovu vyvolat a uchopit, ale nejde to Vaší vůlí. Není to strach - snad možná spíš bázeň? Jsou to jen okamžiky Vašeho vnímání toho. To, co mě k tomu napadá je, že duchovní svět, který reálně existuje, je pestrý. Můžete v něm nalézt živého milujícího Boha přinášejícího do nitra pokoj přes všechno, co se děje kolem, je tam ale možné nalézt i nepřímé, manipulující a také přímé zlo. Velmi záleží na tom, kam své oči zaměříte a co si vyberete.

Píšete, že se té zkušenosti obáváte. Pak se obávám, že od milujícího Boha nebude. Může jít zcela lidsky o úzkostný stav, který vyplynul z těžké doby, kterou jste prošel a kdy byly zpochyběny Vaše jistoty. Vnímám to z otázek,  co bylo a co bude? To je hutný materiál… Pokud je spouštěčem toho Vaše situace, pak bych Vám moc doporučila, abyste se nebál a nechal si třeba praktikem předepsat antidepresiva... aby vás nezavalovala úzkost. Protože se to může s prohlubováním zaměřenosti tímto směrem zhoršovat. Dokáží porovnat chemii v hlavě, která se tlakem dostává do nerovnováhy. To je to nejmenší, co můžete pro svůj pokoj udělat. A hodně důležité je také obrátit svou pozornost k prožívání tady a teď. Jinak Vám přítomnost, pro rozvažování o minulosti i budoucnosti může utéct.

V  duchovním prostoru je lepší otočit se k věcem, které ve Vás vyvolávají úzkost, zády. Zkuste začít hledat na druhé straně toho prostoru, hledejte spíše lásku. Ta může život naplnit. Nechte se do ní Bohem zabalit. Neznamená to omezení duchovního vnímání. Naopak - jde se ke kořenu, k původci všeho dobra. To dobro se týká i Vás. Všechno ostatní v tom prostoru je méně. Nemá na to pokrýt Vaše potřeby, jen může časem způsobit zavalení a ochromení.

Zároveň chápu, že když člověk zahlédne to, že Bůh existuje – třeba právě přes Váš zážitek přesahujícího prostoru, že to v něm bázeň vyvolá, protože nás nesčetněkrát převyšuje. Jenže zároveň je velmi osobně milující. Blízký, pokud dovolíte. Pokud se chcete o Bohu milujícím dozvědět více, můžete zkusit Kurzy alfa -  Možná právě tam naleznete to, po čem Vaše srdce prahne. Možná najdete nové společenství lidí, kteří mají pro duchovní zakoušení vnímavost. Možná objevíte Boží přátelství a podporu. Moc Vám držím palce, budu na Vás pamatovat v modlitbě s prosbou, abyste správně rozlišil kudy a kam jít.
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Hledání Boha, víry