Posmrtný život ve Starém zákoně

Zajímalo by mě, jak se ve Starém zákoně nahlíželo na posmrtný život? 

Děkuji za odpověď.

Dobrý den, 
s vírou v posmrtný život je to ve Starém zákoně trochu složitější. Jak popisuje Joseph Ratzinger ve své knize „Eschatologie, smrt a věčný život,“ v archaickém pojetí je naplněným životem myšlen dlouhý pozemský život, který pokračuje v potomcích a kterým se člověk podílí na budoucnosti Izraele.
Mrtvý pak sestupuje do šeolu, kde přebývá jen jako stín v zóně bez komunikace, bez vztahu k Bohu. Pojetí věčného života, tak jak jej chápe Nový zákon, bychom zde hledali marně.

Teprve postupně prochází pohled na konečnost pozemského života kritickým vývojem (přes knihy Kazatel a Job), aby došel až k přesvědčení, že vztah s živým Bohem musí být silnější než všechno, i než smrt. V pozdním období Starého zákona pak v Knize moudrosti, Druhé knize Makabejské a u Daniela najdeme zmínky, které již víru v život po smrti ukazují zřetelněji. V Dan 12,2 se říká: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“

S pozdravem Linka víry

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží