25. 12. 2025, efu
Nevím jak začít s vírou
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Hledání Boha, víry
Dobrý den,
Je mi 17 let. Měl jsem poměrně těžké dětství, musel jsem bydlet s babičkou a dědou. Tak jsem se ale objevil v křesťanské rodinně. Vždy jsem věřil v nějakou vyšší sílu, ale spíše jsem se nazýval ateistou. Asi rok zpátky jsem se snažil pochopit islám, ale citil jsem, že mi to není blízké, takže od toho jsem se posunul. Měl jsem pár měsíců, kdy jsem neviděl cestu, ale poté, co se se mnou rozešla moje přítelkyně, se mi rozjely deprese a panické ataky. Bylo mi tak špatně, že jsem se začal modlit k bohu. A při modlitbě jsem cítil nějakou energii, nevím, jak to popsat. Říkal jsem si, jestli to není duch svatý... Cítil jsem to při každé modlitbě a teď už se modlím pár měsíců, ale nepravidelně. Chtěl bych se začít modlit pravidelně, chtěl bych se oddat Kristu a chtěl bych se nechat pokřtít. Akorát nemám žádnou zkušenost s církví. Byl jsem v kostele tak dvakrát za celý život, neznám rozdíl mezi církvemi... Moje otázka zní, jak začít s církví nebo jestli vůbec s ní mám začít. A jak se začít pravidelně modlit? A zda je vůbec možné být ješte v mém věku pokřtěn?
Děkuji.
Na křest není nikdy pozdě. Kristus na nás čeká až do posledního dechu
Milý ...
někdy nás život vystavuje velkému trápení, jako v Tvém případě. Asi to dětství opravdu nebylo moc veselé, když jsi skončil u babičky. Zdá se, že si tu bolest neseš pořád s sebou (doufám, že své panické ataky řešíš s lékaři).
Ale na druhou stranu máš už zkušenost s Bohem – že dokáže dát vnitřní pokoj i v těch nejhorších situacích. Ne že by se všechno hned vyřešilo, ale přeci jen pod tím vším zazáří tajemné světlo nebo energie, jak říkáš. A postupně se začnou uzly rozmotávat. Duch svatý Ti tak dává vědět, že Tě chce zahrnout svou láskou.
Oddat svůj život Kristu znamená naajít nový, bohatý a smysluplný život. Na křest není nikdy pozdě, Kristus na nás čeká až do posledního dechu (svého i našeho). Křtu dospělého předchází obvykle poměrně dlouhá příprava – 1 až 2 roky takzvaného katechumenátu, pokud tedy mluvíme o katolické církvi. Je potřeba se osobně na faře nebo v kostele po mši v sakristii (místnost, kam se po skončení mše jde kněz převléknout), nebo po telefonu či mailu přihlásit jako zájemce o křest, a pak už jde všechno samo (kdyby to drhlo, zase se ozvi).
Bez církve křest nelze přijmout, protože právě ona ho uděluje. Můžeme si církev představit jako strom s mnoha větvemi a větévkami, listy, květy a plody. Křest znamená být naroubován na tenhle strom. Do každé větvičky proudí míza z kmene, aby se hezky zelenala, byla zdravá a přinášela ovoce. Kristus je kmen, my jsme ratolesti. Z něho čerpáme nový život, Ducha svatého, sílu a radost.
Jaký je rozdíl mezi církví katolickou a evangelickou (existuje ještě mnoho jiných církví a církviček)? Už na první pohled dost velký, hlavně v podobě bohoslužby. Katolická církev má bohatě zdobené kostely, slavnostní obřady, roucha, liturgickou řeč a knihy, zatímco evangelické kostely i obřady jsou mnohem střídmější. To je vnější záležitost, zatímco podstata rozdílu leží jinde – ale to je na delší rozpravu. Záleží spíš na tom, kam Tě Duch svatý táhne – třeba do kostela, kam chodí prarodiče?
Mezitím, než si to všechno ujasníš a najdeš kostel a společenství církve, se ale nepřestávej modlit. Je celkem jedno, jakou formu modlitby zvolíš – důležité je, abys zůstal v častém (nejlépe dennodenním) kontaktu s Bohem, předkládal mu svoje bolesti i radosti, prosil za sebe i za ostatní lidi, nebo jen před ním setrvával v tichu. Je dobré naučit se modlitbu „Otče náš“ (kterou nás naučil sám Pán Ježíš) a zvolání „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému“, a těmi svoji osobní modlitbu „zarámovat“, protože tak bude bezpečně v Božích rukou.
Když Duchu dáváme v modlitbě prostor, ukazuje nám směr, kudy v životě jít. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že určité události, setkání s lidmi, „náhody“ a okolnosti jsou vlastně v jeho režii, jeho vnuknutí. Ale zpětně to rozpoznat můžeme, a neměli bychom tedy zapomínat ani na díky a chválu.
Je toho mnoho, co by se ještě o Bohu, o modlitbě, o církvi dalo říct, ale to všechno se postupně dozvíš spíš při přípravě na křest, od kněze a od ostatních křesťanů. Kdybys potřeboval poradit, na koho se přesně obrátit, napiš, odkud jsi, a Linka Ti doporučí konkrétní společenství i s kontaktem.
Krásné Vánoce s Bohem, který přišel z nebe na zem, aby nás zachránil před sebou samými...
Linka víry
-redakčně upraveno-
Kategorie otázky: Křest dospělých, Hledání Boha, víry
Související texty k tématu:
Smysl (života) a jeho hledání
- Nudí nás práce, studium, rodina, média, umění i náboženství...
- Jakou cenu má (jakýkoliv) člověk?
- Zdrojem workholismu je absence ideje, cíle
- Nehledat smysl ve věcech samých
- O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme
- Od malička jsme vedeni k porovnávání se s druhými
- Osobní povolání - jedinečný, Bohem daný smysl života
- Rozeznat, co je pro mě dobré
- Tajemství šťastného a smysluplného života
- Zacílit svůj život
- Bez lásky lze vytvořit veliká díla, ale...
- Co dělat, když život ztrácí smysl










