Můžu být spasen, i když se nenechám pokřtít?

Někde jsem četl, že můžu být spasen, jen když se  nechám pokřtít. Je to opravdu tak? Je to se mnou totiž komplikované. Jsem introvert, Boha/ Krista hledám a potýkám se s mnoha pochybnostmi. Navíc situace v rodině není k takovému kroku vůbec dobrá. Rád bych žil svou víru ve skrytosti sám...

Zdravím tě, 

rozumím, že tuto otázku řešíš. Pokud toužíš po Bohu a nejsi zatím schopen učinit krok veřejného přiznání se ke Kristu ve křtu, rozhodně si nezoufej. Život je cesta, na níž naše víra dozrává.

Ano, v křesťanství zaznívá požadavek křtu jako nezbytné podmínky spásy. Ale v první řadě je nutné si uvědomit, kdo Bůh je. Bůh Tě s láskou stvořil, s ještě větší láskou Tě vykoupil - dal za Tebe svého jediného Syna, on chce Tvou spásu, bude Ti na Tvé životní cestě vycházet stále vstříc... Bůh je ten, který je pro naše vnímání a náš rozum neuchopitelný, ale který se stále znovu sklání k člověku, byť ho člověk stále znovu odmítá ...

Církev se liší od Boha. Má svá pravidla; musí věci, a to i ty, které jsou svou podstatou založeny na příkazu Boha, jednoznačně pojmenovat a dát jim řád. Proto církev zdůrazňuje zásadní význam křtu, přestože uznává, že Bůh sám není křtem vázán:

"Církev nezná kromě křtu jiný prostředek, aby zajistila vstup do věčné blaženosti; proto se varuje toho, aby zanedbávala své poslání, přijaté od Pána, dát se znovuzrodit "z vody a Ducha svatého" všem těm, kteří mohou být pokřtěni. Bůh spojil spásu se svátostí křtu, nicméně on sám není na své svátosti vázán." (Katechismus katolické církve § 1257)

Hledej tedy upřímně Boha a předkládej mu svůj život, svou cestu, své otazníky, žij poctivě svou víru, jak bude postupně ve Tvém srdci růst. Svou touhu můžeš směle vložit do Boží lásky - Bůh má každého raději, než jsme schopni milovat my, a i než jsme schopni vůbec pochopit a povede si Tě.

Možná jednou nahlédneš těžko uchopitelné tajemství, že skrze svou osobní víru a víru církve se křtem člověk stává zvláštním způsobem Božím dítětem a Ježíšovým bratrem, sestrou a členem společenství církve, uprostřed něhož Bůh významně působí. Bývá totiž náročné na této cestě kráčet sám bez podpory ostatních křesťanů.

Napadá mě přirovnání křtu k uzavření manželství – přeci jen nejde jen o zbytečný papír – veřejným vyznáním při uzavírání manželství – „Tebe si beru za manželku a slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost a že Tě nikdy neopustím, že s tebou ponesu všechno dobré i zlé“… a pozváním Boha do tohoto svazku („k tomu mi pomáhej Bůh“) se něco podstatného ve vztahu mění. I když to není vidět očima. Stejně tak je i křest viditelným znamením neviditelného Božího doteku a proměny.

Katechumen, tedy ten, co se na křest připravuje, ve společenství ostatních křesťanů (v církvi) postupně vrůstá do společenství s Bohem (učí se nové věci, učí se modlitbě, poznává další křesťany...) Protože jako každý vztah - i vztah víry roste s poznáváním - nejen intelektuálním... 

O spáse se v Bibli mluví na mnoha místech. Na některých se říká velmi jasně, že kdo neuvěří, spasen nebude. Z celého kontextu Bible je však jasné, že tato slova nejsou černobílá. Protože ani Bůh není černobílý. Kdosi řekl, že do nebe půjde mnoho těch, kteří v Krista neuvěřili a naopak mnoho těch, kteří se k němu hlásili, bude odmítnuto. Mimochodem potvrzuje to i mnoho slov Bible, např. pasáž z Matouše 25,31-46. Na tomto místě říká Bůh udiveným lidem, kteří si o sobě myslí, že patří mezi "spravedlivé": „Neznám vás!“.

K tvojí úvodní otázce lze tedy říci: pouze křtem si člověk nebe nezajistí - tedy pokud by se nechal pokřtít a nežil s Bohem. Na druhou stranu věříme - a i osobně zakoušíme - že křest je jakési naroubování na Boha a nedovedeme si představit žít svou víru bez křtu a bez (i náročných) vztahů s ostatními křesťany...

Píšeš zárověň, že: "situace v rodině není k takovému kroku vůbec dobrá". Pokřtít se ale můžeš nechat i bez vědomí své rodiny (pokud je ti více než 18 let...)

Dále píšeš: "Rád bych žil svou víru ve skrytosti sám..."- to je na delší povídání. Ale i v církvi je mnoho introvertů, kteří se pouští jen do toho, co je pro ně aktálně možné a přijatelné. Někteří pak ale časem překračují své hranice k novým zkušenostem, aniž by přestali být introverty...

Linka víry
 

K tématu křest bychom ti doporučili knihu:

Kategorie otázky: Křest dospělých