10. 9. 2008
Křest - nezbytná podmínka víry a spásy?
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Pochybnosti a krize víry
Dobrý den!
Podobný dotaz, jaký mám já, jste už zodpovídali. Přesto se nedokážu smířit s myšlenkou, že lidé, kteří nepodstoupili křest, jsou na věky ztraceni. Jak dopadnou lidé, kteří bibli nepoznali? Babička, děda? (Již zemřeli.) Maminka je velice hodná, ale vyrostla v ateistické rodině. Asi by ani nikdy nedokázala pochopit, že přesto, že žila dobře a rozdávala lásku, skončí v pekle. Není to příliš kruté? A jedná se skutečně o svobodné rozhodnutí nechat se pokřtít, když jiné cesty není? Hodně se mi líbily Vaše úvahy o lásce a hledání Boha. Ale podmínka křtu pro spasení mi způsobuje neobyčejné trauma vzhledem k tomu, že přijetím této myšlenky musím přijmout i fakt, že se s babičkou a s dědou už nikdy neuvidím a možná ani s maminkou. Nedokážu to překonat.
Je tu vůbec nějaká naděje?
Bůh sám není na křest vázán
Milý …
děkuji za Váš mail. Pokusím se Vám odpovědět trochu z jiné strany. Nevím, jakou odpověď jste si našel na našich stránkách, takže se k ní nemohu vyjádřit. Nicméně problém nespočívá v tom, že by Vaši blízcí a vůbec nepokřtění lidé nemohli spásy dosáhnout, ale v tom, že jste podmínku křtu pro spasení pochopil špatně. Také pojem "skončit v pekle" je velmi matoucí.
V první řadě by bylo dobře, kdybyste si uvědomil, kdo Bůh je. Bůh, který člověka s láskou stvořil, s ještě větší láskou ho vykoupil - dal za něj svého jediného Syna, chce spásu člověka, vychází mu vstříc na jeho životní cestě ... Bůh, který je pro naše vnímání a náš rozum neuchopitelný, ale který se stále znovu sklání k člověku, byť ho člověk stále znovu odmítá ...
Tady se liší Církev od Boha. Církev má svá pravidla, musí věci, a to i ty, které jsou svou podstatou založeny na příkazu Boha, jednoznačně pojmenovat a dát jim řád. Proto církev zdůrazňuje zásadní význam křtu. Smysl toho je podle Katechismu katolické církve tento:
"Církev nezná kromě křtu jiný prostředek, aby zajistila vstup do věčné blaženosti; proto se varuje toho, aby zanedbávala své poslání, přijaté od Pána, dát se znovuzrodit "z vody a Ducha svatého" všem těm, kteří mohou být pokřtěni. Bůh spojil spásu se svátostí křtu, nicméně on sám není na své svátosti vázán." KKC 1257 Ještě podrobněji na toto téma mluví konstituce druhého vatikánského koncilu Lumen gentium:
"Ba i lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu. (18)((18/Srov. sv. Tomáš, Summa Theol. III, q. 8, a. 3, ad. 1.)) Patří sem na prvém místě národ, s nímž byla uzavřena smlouva, jemuž byla dána zaslíbení a z něhož se zrodil Kristus podle těla (srov. Řím 9,4-5), vyvolený národ, tak drahý Bohu kvůli praotcům: vždyť Bůh nelituje, že něco daroval, ani že někoho povolal (srov. Řím 11,28-29). Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit. Bůh není daleko ani od těch, kteří hledají neznámého Boha v mlhavých stopách a obrazech, vždyť všem dává život, dech a všechno (srov. Sk 17,25-28) a jako spasitel chce, aby všichni lidé byli spaseni (srov. 1 Tim 2,4). Věčné spásy mohou totiž dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí. (19)((19/Srov. list Kongregace sv. oficia arcibiskupu bostonskému: Denz. 3869-72.))
Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život. Neboť cokoli je u nich dobré a pravdivé, považuje církev za přípravu na evangelium, (20)((20/Srov. Eusebius Caesar., Praeparatio Evangelica 1, 1: PG 21, 28AB.)) za dar od Boha, jenž osvěcuje každého člověka, aby nakonec měl život. Často ovšem lidé, oklamaní Zlým, upadli do pošetilých myšlenek, zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili raději tvorům než Stvořiteli (srov. Řím 1,21 a 25), anebo žijí a umírají na tomto světě bez Boha a jsou vydáni napospas meznímu zoufalství. Proto církev stále horlivěji podporuje misijní činnost k slávě Boží a k spáse těchto lidí. Má přitom na paměti příkaz Pána, jenž řekl: „Hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mk 16,15)." LG 16
Takže myslím, že se nemusíte ničeho bát. Věřte Pánu, modlete se za své blízké - živé a zemřelé, předkládejte je Bohu, děkujte za vše dobré, co vám dali a proste za ně. Ostatní už je na nich a na Bohu. Svou naději můžete směle vložit do Boží lásky - Bůh má každého raději, než jsme schopni milovat my, a i než jsme schopni vůbec pochopit. Snažte se sám žít dobře a opravdově s Bohem, aby Váš život mohl být důvodem, proč se začnou po Bohu ptát.
V modlitbě
Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Pochybnosti a krize víry, Konec světa, vizionáři, Křest dospělých