Články

3. 5. 2016, Rob Parsons (Foto: AKr)

Mnohé matky jsou ´jen´doma a ´nepracují´

Existují ženy, které zcela evidentně nepřišly o rozum a přesto se rozhodly přerušit kariéru, aby mohly být doma s dětmi. Julie Akhurtová kvůli péči o děti a domácnost odstoupila z pozice šéfredaktorky lukrativního časopisu. Nejčastější reakcí na její rozhodnutí prý bývá: „Jak jste se mohla toho všeho vzdát?“ Z čehož plyne, že vybrat si být naplno matkou je pro okolí něčím, co člověka – není-li úplný hlupák – ani nenapadne.

27. 4. 2016, Rob Parsons (Foto: RoKr)

Temným obdobím v rodičovství se dá projít

Každý rok, když přijde září a takové to svěží podzimní počasí, jsem v duchu okamžitě v porodnici a vybavuje se mi porod mé první dcery Katie. Musela jsem do porodnice trochu dříve kvůli vysokému krevnímu tlaku a vzpomínám si, jak jsem tam ležela a uvažovala, jaké to mateřství asi bude.

19. 4. 2016, Joachim Badeni (Foto: IMA)

Mezi mnou a Bohem by neměly stát žádné texty

V současné době se modlitba stává jakýmsi velkým uměním a čímsi nadpřirozeným. S takovým přístupem se bude zdát nesmírně složitá, obtížná – a přitom může být v podstatě něčím velice snadným. Modlitba může být prostým přebýváním v Boží blízkosti. Mezi mnou a Bohem by neměly stát žádné texty.

12. 4. 2016, Rob Parsons (Foto: IMA)

Nemilovat jen ´PROTOŽE´, ale i ´PŘESTOŽE´

Vybuduješ si nové hnízdečko lásky s novou partnerkou. Nebudou v něm už žádné plačící děti, žádné nekonečné požadavky na pomoc v domácnosti a rozvážení dětí na hodiny piana. Neuvěřitelný sex a úchvatné konverzace, a když se v noci probudíš a uvidíš ji vedle sebe, budeš si klást otázku, jestli jsi svou původní ženu vůbec kdy miloval. To bude trvat tak dva roky. A pak, zcela bez varování, přijde ke slovu princip: „Sousedova tráva je vždycky zelenější, ale i ta se musí sekat.“ A to tě srazí na kolena.

7. 4. 2016, Sergej Nikolajevič Kurdakov Dakov (Foto: IMA)

Klečel jsem před Leninovým mrtvým tělem a modlil se k němu...

Mlha opět na několik vteřin ustoupila. A vtom jsem uviděl cosi neuvěřitelného. Hrůzou jsem vytřeštil oči. "Pane Bože, ne!" vyhrkl jsem zoufale. "To přece nemůže být pravda!" Pravda to ale byla. Místo pobřeží jsem uviděl – Blagin, naši ruskou loď! Po třech hodinách utrpení v ledové vodě, totálně vyčerpán, jsem se ocitl na místě, odkud jsem při svm útěku vyplaval!

5. 4. 2016, Joachim Badeni (Foto: MN)

Boha si nemůžeme v modlitbě na sto procent ´přivolat´

V Bibli najdeme příběh o dělníkovi, který se přišel ucházet o práci ve vinohradu na poslední chvíli. Moc toho nenapracoval, a přece dostal zaplaceno stejně jako ti, kteří tvrdě dřeli celý den. A Bůh na to v tomto příběhu řekl: „Proč mi vyčítáte, že jsem dobrý? Dám mu stejně jako vám.“ Tohle je nesmírně zajímavé. „Proč mi vyčítáš, že jsem dobrý?“

30. 3. 2016, František - papež (Foto: Michal Němeček)

Papež František: o Boží něze a odpuštění

Něha! Pán nás miluje něžně. Zná nádherné umění pohladit – v tom spočívá Boží láskyplnost. Nemiluje nás slovy. Přistupuje k nám a s něhou nám dává svou lásku.

24. 3. 2016, Thierry Bizot (Foto: IMA)

Lze nalézt soulad mezi křesťanstvím a kapitalistickou hrabivostí?

Jak být křesťanem ve světě práce? Nemůžeme si jen tak ráno svléct kůži křesťana, a večer si ji zase vyzvednout... Kristus nám dal příklad: svlékl svrchní šaty, poklekl a umyl apoštolům nohy. Někteří z toho měli šok.

15. 3. 2016, IMA

Lidský život je putováním

"Až bude stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha" (Bible, 2. Korintským 5,1). Lidský život je putováním. Ale k jakému cíli? Jak nalézt cestu?

10. 3. 2016, Marie Kutilová (Foto: IMA)

Odpustit neznamená zapomenout

Roky mě trápí přikázání "Cti otce svého...". Ach jo! Můj otec od nás odešel k jiné ženě. Zažili jsme scény, alkohol, násilí, výhružky sebevraždou. Byli jsme rádi, že odešel. Je to už dávno. Vdala jsem se, mám rodinu. Ale vrací se mi pořád pocit křivdy. Všechno to bolí, mám ho ráda, ale ctít ho?

8. 3. 2016, Rob Parsons (Foto: AKr)

Nebojím se rakoviny, ale bojím se o děti

Po porodu jsem každému ze svých dvou dětí pohlédla do obličejíku s vědomím, že je budu milovat za všech okolností a budu se o ně starat a chránit je, jak budu nejlépe umět. Připadalo mi to jako jistota, právo a výsada zároveň. Ale když mi nedávno diagnostikovali pokročilý zhoubný nádor, všecko se změnilo.

3. 3. 2016, José Carlos Bermejo (Foto: AKr)

Adam s Evou to spolu neměli jednoduché!

Jedna východní legenda vypráví, že Bůh stvořil Adama jednou, ale Evu čtyřikrát…Na počátku Bůh stvořil Adama a nic lepšího už ho stvořit nenapadlo. Adam byl šťastný uprostřed zeleně, vody, stromů; šťastný, že byl stvořen a že se cítil svobodný. Po několika měsících však Adama přemohl smutek. Cítil se smutný, protože nic z toho, co viděl a dělal, mu nepřinášelo uspokojení.

2. 3. 2016, Rob Parsons (Foto: AKr)

Co dát svému dítěti? Lásku? Ne.

Co je největším darem, jaký může rodič dítěti dát? Tuhle otázku jsem položil mnoha manželským párům na nedávném semináři. Zdaleka nejrozšířenější odpověď byla: láska. Nejsem si až tak jist, že je tato odpověď správná. Tak co tedy, když ne láska?

24. 2. 2016, (Foto: IMA)

Hluk v nebi

Ráji hrozí akustické znečištění. Neustále je slyšet neutuchající zvuk mnoha hlasů, který je způsoben modlitbami lidí. Ze země vzlétá záplava slov ve všech jazycích. Co na to Bůh? „Nikdy nenechají mluvit mě. Pořád mluví jen oni ... a to jim můj Syn připomínal: ´Šetřete slovy, přátelé´ (srov. Mt 6,7).“

16. 2. 2016, Ponticus Evagrius, Anselm Grün (Foto: RK)

Každodenní pomoc: slova z Bible

Je třeba, abychom byli realističtí a lidští. Je třeba počítat s tím, že se v nás tu a tam přihlásí o slovo bláznivé, nepříjemné a zlé myšlenky. Taková je prostě skutečnost. Nejsme ale svým negativním myšlenkám vydáni bezbranně na pospas. V Bibli nám Bůh daroval lékařskou knihu, jejíž slova se hodí i na naše neuspořádané myšlenky. Začnou je pozvolna proměňovat, budeme-li je užívat trpělivě a pravidelně.

12. 2. 2016, Bruno Ferrero (Foto: Michal Němeček)

Úsměv v táboře malomocných

Raoul Follereau (*1903 †1977) pracoval v táboře malomocných na jednom ostrově v Pacifiku a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví. Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé, vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost. A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec překvapivě zářivé a usmívající se oči.

11. 2. 2016

Vzkaz čtrnáctileté dívky: ´Nebojte se nemocných! Potřebují vás!´

Je hodně nemocných, kteří zůstávají osamoceni ‒ všichni jejich přátelé je opustí, protože se nemocných bojí. Nebojte se jich! Právě toto vzdálení v nás nemocných probouzí obavy. Ale když jsou ostatní nablízku, stojí po našem boku, kladou nám ruku na rameno a říkají: „Uvidíš, že to zvládneš!“, pak vám to dává sílu žít.

9. 2. 2016, Marek Orko Vácha (Foto: RK)

Tomu, co se skrývá za písmeny God, Dieu, Dios nebo Bůh, mohu říkat ´Ty´

Jsem zde, s tělem utvořeným ze stejných prvků Mendělejevovy tabulky jako okolní vesmír. Moje tělo po smrti přijme země, že po mně nezůstane jediná stopa. Z prachu země jsem a v prach země se navrátím.

2. 2. 2016, Rick Johnson (Foto: IMA)