Žít co nejdéle?

Když čtu dopis apoštola Pavla do Filip, ve kterém porovnává „výhody a nevýhody“ života a smrti, nemohu odtrhnout své myšlenky od jeho vnímání odchodu z tohoto světa.

I přes to, že Pavel říká: „Nevím, co bych měl volit“,  cítím v jeho slovech obrovskou odevzdanost. Jako by říkal: „Ať je to tak, jak chce Bůh. Já se těším, až ho po smrti uvidím tváří v tvář a chci být s ním. Ale mám-li tady na zemi ještě něco vykonat, pak ať tady zůstanu.“

Jak to máme my? Zdá se, že by ta věta u mnohých z nás zněla obráceně: „Chci na tomto světě být co nejdéle, chci toho ještě tolik vykonat, poznat, zažít… Teprve až někdy potom si mě k sobě povolej, Bože.“

Ale apoštol Pavel říká: „Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.“ Kdo z nás takovou větu dokáže skutečně upřímně říci? Bez toho, aniž bychom se tomu vyhnuli, ve smyslu: chci k tobě jednou přijít, ale teprve až…

Náš svět každému z nás poskytuje určitou jistotu, držíme se ho, snad na něm i lpíme. A možná je pro někoho nás těžké skutečně věřit tomu, že se jednoho dne setkáme s Kristem, až náš pozemský život skončí. Snad proto máme pocit, že náš život musí být co nejdelší, abychom toho ještě mohli spoustu vykonat a zažít.

V čem je pro nás skutečný zisk?

-redakčně upraveno-