Jak jsem si vysnívala svou budoucnost

Často jsem přemýšlela o tom,
co bych v životě ještě chtěla dokázat,
kam bych se chtěla posunout,
v jaké práci bych se uplatnila,
co vše bych si koupila…
Mnohé moje myšlenky směřovaly k cílům,
které se zračily v jakési vysněné budoucnosti,
která souvisela s vlastní seberealizací
a touhou po „něčem víc, než mám“.

Jeden člověk mi ale otevřel oči – můj bratr.
Rozhodl se darovat rok svého života
a odjel jako dobrovolník do jedné daleké země.
Nepřemýšlel, jaký prospěch mu jeho rozhodnutí přinese.
Jen se nerozpakoval využít čas,
který mu byl dán, aby ho využil
a aby posloužil lidem i Bohu.

Uvědomila jsem si, že život žiji právě teď
a nevím ani, jaký čas mi byl na tomto světě vyměřen.
Nechci proto žít v přeludech o vlastní zářné budoucnosti.
Chci ale žít raději v přítomnosti,
protože jen v ní se mohu plně dávat
své rodině, přátelům a Bohu. 

Získávám totiž tím,
že dávám.

(BF)

* Vůbec nevíte, co bude zítra. (Jak 4,14)

* Přítomnost je ve skutečnosti jediná část času,
kterou opravdu máme k dispozici.