Zabydlujeme se na provazovém mostě

Každý z nás ve svém životě poznal nejrůznější touhy, sny a přání. Zároveň jsme ale zjistili, že i když jsme si některé své sny vyplnili a uspokojili své touhy, očekávaný stav dlouhodobého štěstí, naplnění a uspokojení se nedostavil. Možná jsme chvíli zažívali euforii, nadšení a naplnění. Ale jen chvíli… 

A proto se lidé vrhají za dalšími zážitky, prožitky, touží po nekonečných sexuálních zkušenostech, po hoře peněz, po „pěti kilech uheráku“, po neomezené moci, slávě, kráse, dokonalosti, po stále silnějších podnětech a zážitcích, po nejrůznějších povzbuzujících látkách. Ale vždy pak zjišťují, že je to pořád málo…  Smutným mediálním obrazem této situace může být osud nesčetných vyhaslých a zvadlých celebrit, hvězdiček, idolů, ale i bývalých či současných vrcholných politiků, či padlých diktátorů atd. A není třeba chodit daleko do mediálního světa. Stačí se podívat do osudů lidí v našem okolí a do svého života.

Kde je problém?

Když čteme důkladně bibli a celé křesťanské poselství, zjišťujeme, že neohraničený Bůh nás stvořil, aby se s námi podělil o neohraničenou Lásku, Radost, Život, Štěstí, Slávu, Uznání, Pochopení, Přijetí… Pro toto všechno je stvořeno naše srdce. Moje srdce, tvoje srdce!  Je stvořeno pro nekonečné, nekončící a neohraničené touhy, které docházejí naplnění jen ve společenství s nekonečně milujícím Bohem. Jen v jeho očích má každý z nás neohraničenou cenu a hodnotu. Jen v něm je naše nekončící sláva, přijetí, uznání, pochopení, ale i radost a rozkoš…

Lidstvo se ale k Bohu obrátilo zády a „schovalo“ se před ním. Přestalo s ním počítat. Ale co v člověku nadále zůstalo, to byly touhy jeho srdce, stesk po naplnění… A tak se lidé bohužel snaží touhy svého srdce naplňovat na vlastní pěst a na úkor druhých. A stále mají málo. Pochopitelně. 

Naše nekonečné touhy totiž může naplnit jen návrat k původnímu plánu, ke společenství s Bohem. „Doma“ u Boha jsme očekávání s otevřenou náručí a je pro nás přichystána „hostina“. My se ale bohužel stále spokojujeme s nejrůznějšími „jistotami“: s brambory od prasat, s vodou z louže. Ale nabízí se nám víc! Žádná ze stvořených věcí, které užíváme, není sama o sobě špatná, ale hrozí, že se k ní můžeme přilepit, lpět na ní a nebýt otevření pro „víc“, které je nám nabízeno a přichystáno. V dobách, kdy se nám na cestě životem vede „dobře“, kdy se zdá, že se nám vše daří, je často velké nebezpečí, že zapomeneme na směr i cíl svého putování životem, zůstáváme trčet na cestě a zabydlujeme se jakoby uprostřed provazového mostu…

Bůh tě očekává v nitru tvého srdce.
Obracej se k němu.
Nech s jím vést.
Má to smysl.

"Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože". (Sv. Augustin)

" Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu. (Žl 42,2-3)"