Zastávejte se utiskovaného a chudého. (Ž 82,3) - Citát z Bible na každý den

12. 10. 2013, Pavel Semela (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí

Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí

Když jeden z (uzdravených) zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl Ježíšovi k nohám a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“ (srov. Lk 17,15-19)

Spoustu dobrých věcí
považujeme za samozřejmost

Spoustu dobrých věcí v životě považujeme za samozřejmost. Když jsme zdraví, je to normální. Když se k nám někdo chová hezky, plní svoje úkoly, ze kterých máme prospěch, nezištně nám pomůže, co je na tom zvláštního? Tak to přece má být. Proč bychom tomu měli věnovat zvláštní pozornost? Jako bychom na to měli nějaký automatický nárok.

Mnoha věcí si všimneme,
až když o ně přijdeme...

Problém je v tom, že s tímto přístupem přestaneme dobré a „fungující“ věci ve svém životě vnímat a uvědomíme si je až ve chvíli, kdy o ně přijdeme. A začneme se dožadovat svých práv, vynucovat si to, čeho jsme si před chvílí ani nebyli vědomi.  Zvláštní je i to, že když někdo považuje naši pomoc, službu, projev lásky za samozřejmý a ani nám nepoděkuje, není nám to příjemné. Když není naše práce pro druhé oceněna, frustruje nás to a ztrácíme chuť v tom pokračovat.

Tento zvláštní rozpor pramení z toho, že v srdci cítíme, co je správné, jak by věci měli být, vnímáme, že jsme stvořeni ke štěstí, přehlížíme ale to, že svět ve kterém žijeme i my sami jsme zasaženi následky hříchu. Jsme poznamenáni nedostatkem lásky, nakaženi sobectvím.

Dík a chvála
druhé lidi motivuje

Poděkovat a pochválit znamená uznat, že službu druhého nevnímáme jako samozřejmost, že si vážíme úsilí, které musel vynaložit, aby překonal sobectví a pohodlnost. Ukazuje to, že jsme si dobrých věcí všimli, že si jich vážíme. Pro druhé je projevená vděčnost obrovským zdrojem motivace pokračovat v láskyplné službě.

Vděčnost Bohu
je lékem na naši přecitlivělost

Bůh od nás motivaci nepotřebuje, On sobectví překonávat nemusí. Vděčnost Bohu a modlitba chvály jsou ale lékem na naši nevšímavost k dobrým darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Posilují naši důvěru v jeho dobrotu a naplňují nás radostí.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Související texty k tématu:

Štěstí

Radost:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989
(12. 11. 2025) Všichni skeptici se divili, když z bolševického Československa začínaly začátkem listopadu 1989 do Říma přijíždět…

Sv. Lev Veliký - Papež zásadního významu pro Evropu (440 - 461)

Sv. Lev Veliký - Papež zásadního významu pro Evropu (440 - 461)
(9. 11. 2025) Po vyplenění akvileje se roku 452 vypravil Attila, vůdce Hunů do střední Itálie. Zástupci Říma mu pod vedením…

Duchovní obnova na téma "Uzdravení" pá 14. – so 15. listopadu 2025 Praha

Duchovní obnova na téma "Uzdravení" pá 14. – so 15. listopadu 2025 Praha
(9. 11. 2025) Hlavním hostem duchovní obnovy bude Marcin Zieliński, jeden z nejznámějších charismatických evangelizátorů v…

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)
(8. 11. 2025) Na první pohled to může působit zvláštně – proč celá církev slaví výročí posvěcení nějakého kostela v…

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)
(8. 11. 2025) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se voják Martin před branami města Amiens rozdělil se…