Umět utěšovat a povzbuzovat druhé

Kdo z nás by nechtěl umět utěšovat a povzbuzovat druhé? Zvlášť v současné situaci, kdy na nás doléhají hrůzy války, máme strach o budoucnost a setkáváme se s těmi, kteří k nám před válkou uprchli nebo kteří jsou pohlceni obavami. Slova proroka Izajáše o  Božím služebníku nám ukazují, jak k tomu dospět.

Naše lidská slova sice mohou být chlácholivá, mohou odvést momentální pozornost od trápení k něčemu pozitivnějšímu, dokážou možná dočasně utěšit. Naproti tomu ale Boží slovo může životní situace zásadně změnit. Na počátku bible čteme, že "Bůh řekl a stalo se". To platí stále. Boží slovo může proměnit situaci samotnou, naše vnímání a pochopení situace, naše nitro.

Chceme-li mít "dovedný jazyk" a umět utěšovat, je potřeba nejdříve otevřít sluch. Než začneme mluvit ve snaze někoho potěšit či povzbudit, je důležité poslouchat, co nám samým k tomu říká Bůh. Ve druhém listu Korintským nám apoštol Pavel píše: „Pochválen buď Bůh milosrdenství a veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (srov. 2Kor 1, 3 - 4)

Chceme-li tedy umět těšit druhé,
je nezbytné poznávat Boha
jako Otce milosrdenství
a Boha veškeré útěchy;
přijímat jeho útěchu
v našich souženích
a až pak můžeme
těšit druhé tím,
co jsme sami
od Boha
přijali.