Reklamní logo

Nedávno jsem dostal tričko. Byl to projev poděkování. Jenže, co s ním? Vždyť na něm bylo logo určité organizace. Říkal jsem si: "Jak budu vypadat? Co si o mně lidé pomyslí?" Skončilo s neurčitým osudem v šatníku.

Napadlo mne ale, zda se stejně nechovám i k tomu, co je mi drahé. Jako bych se styděl za svá celoživotní rozhodnutí, kroky víry, volby. Snad za tím stojí vědomí omezenosti rozhledu, pokora, kritické sebevědomí,... Anebo strach, třeba by někdo mohl chtít, abych ohájil své volby. Co když to nedokážu, jsem jen obyčejný člověk...

Sv. Pavel v Listě Galaťanům mluví také o znamení na svém těle. Je to ale znamení jiné než křížek na krku, tričko s nápisem či samolepka na autě. Stav událostí jeho života na něj uvalil znamení, která si nevymyslel grafik ani politik ani kazatel. "Ježíšovy jizvy" bolí. A přeci jsou naprosto autentickým zvoláním: "Já patřím Kristu!"

Bojím se přihlásit ke své víře, rozhodnutí či volbě? Ale vždyť právě tato rozhodnutí svědčí o tom, že někomu patřím, že jsem člověk jasné tváře, pevný a rovný.

Strach křiví, nikoli pravda. Kéž bych zcela patřil Kristu, abych mohl nosit jeho autentické znamení!