Pokání není cíl, ale příprava cesty pro Pána

Do druhého adventního týdne nás uvádí Jan Křtitel hlásající křest pokání a volající: „Připravte cestu Pánu!“ Možná proto příliš nerozlišujeme charakter adventu a postní doby a jsou to pro nás prostě období kající přípravy na blížící se svátky. Co si ale pod slovem pokání představujeme? K čemu vybízí Jan Křtitel dnes nás? A je v tom něco specificky adventního?

Jako zpovědník jsem slyšel nejrůznější formulace, kterými lidé dávají najevo své kající smýšlení. Někteří „svých hříchů litují a polepšení slibují“, jiní si „pevně umiňují více nehřešit a hříchu se chránit“. Další to vyjadřují nějakou osobnější formou, ale většina vyznívá tak, že pokání je závazek přestat hřešit. Biblická slova mají poněkud jiný význam: změnit smýšlení, změnit směr či obrátit se a zamířit k Bohu.

Jan Křtitel svou výzvu spojuje se zvěstí, že přichází někdo mocnější – Pán, který je mocnější než Jan, který neponořuje do vody, ale do Ducha svatého. A my mu připravujeme cestu pokáním, tedy uznáním, že jsme mířili špatným směrem, že toužíme po proměně, a proto se obracíme k Pánu, který k nám už přichází. On nás touží ponořit do svého Ducha a tak nás vysvobodit z našich hříchů, touží s námi svého Ducha svatosti sdílet, aby pronikl celé naše nitro a celý náš život. Proto se stal Boží Syn člověkem, aby všechno lidské mohlo být prostoupeno Božím Duchem a posvěceno.

A tak adventní výzva zní: Pán k tobě přichází, obrať se k němu, aby tě mohl naplnit svým Duchem.