Od Boha nikdy neodejdeme s prázdnou

Slova mají moc. Pronikají do našeho nitra, mohou ublížit i povzbudit, mají vliv na naše vztahy – mohou je budovat i ničit. Působí nejen ve chvíli, kdy zazní, ale ještě dlouho potom. Účinek slov je navíc umocněn tím, jak blízká osoba je říká a jakou důvěru k ní máme.

Nad úvodním textem apoštola Pavla jsem si uvědomil, kolik důležitých věcí v mém životě začalo tím, že jsem uvěřil slovům, které mi někdo řekl. V 17 letech jsem na začátku jedné duchovní obnovy vzal vážně slova toho, kdo obnovu vedl, že sice neví, co má pro nás Bůh připravené, ale že rozhodně neodejdeme s prázdnou. Rozhodl jsem se, že chci načerpat co nejvíc, a obnova se pro mě stala velmi hlubokou zkušeností s Boží láskou a s jeho působením v mém životě. O pár let později jsem se spolehl na Boží ujištění, že jeho plány se mnou jsou k dobru pro mě i pro druhé, a odvážil jsem se přijmout jeho pozvání ke kněžství. Ve čtyřiceti jsem uvěřil kamarádovi, že i já můžu natrénovat na dlouhý triatlon. Do té doby mě to sice lákalo, ale přišlo mi, že nemám nejmenší šanci. O rok později jsem si nejen splnil dětský sen, ale navíc načerpal mnoho důležitých zkušeností i do jiných oblastí života. A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Jak beru slova Bible? Vezmu je vážně jako slovo Boží určené i pro mě osobně? Pak zakusím i jeho moc a projeví se na mě jeho účinky. Bůh mě chce svým slovem povzbudit, potěšit, ujistit o tom, že je se mnou a nemusím se bát. Chce mi ukázat, že s ním jdou i věci, které mně připadaly nemožné, chce odstartovat spoustu důležitých změn v mém životě. A hlavně chce svými slovy budovat vztah se mnou.